Dej mi odvahu změnit to, co změnit mohu, dej mi klid, abych dokázal přijmout to, co změnit nemohu, a moudrost, abych dokázal rozlišit jedno od druhého.

Válka (Úvaha)

Včera v 18:43 | Martin Zbranek |  Filozofie
Ať už zemře deset lidí, tisíc lidí, nebo celý milión či desítky miliónů. Bez ohledu na počet obětí je válka děsivá, zdrcující a přináší fatální následky nejen fyzické. Když v rádiu ohlásí deset mrtvých, řekneme, že je to hrůza, a když sto, řekneme, že je to neuvěřitelná hrůza. Až nastane moment, kdy už pro množství obětí neexistuje popis slovem ani větou, která by dokázala vystihnout takový masakr. Od určitého počtu mrtvých to jsou jen čísla, nepředstavitelná masa zmařených životů, radosti, lásky, štěstí, nápadů a krásy. Je jedno, zda je ta válka bojem za svobodu nebo nesmyslným bojem šílenců proti nevinným. Vždy budou oběti, vždy bude pláč a vzpomínky na milované. Vždy bude hrát hlavní roli nenávist alespoň na jedné ze dvou či více bojujících stran. Kdyby tomu tak nebylo, neříkalo by se tomu válka.

Když se zeptáte válečných pilotů, zda myslí někdy na ty mrtvé, které sestřelili, spousta z nich vám řekne, že nikdy nepřemýšleli nad tím, kdo seděl v kokpitu nepřátelského stíhače. Prostě mysleli jen na to letadlo, které měli za úkol poslat k zemi. Stejně tak i vůdci oněch bojujících stran myslí na bitvu jako na celek, a už se moc nezajímají o každého jednotlivého muže. Je to hrozné pomyšlení, že padnete v bitvě, a jediné, co po vás zůstane, bude jméno vytesané na pamětní desce. Kolik hrdinů padlo, aniž by se o nich vyprávěli příběhy? Kolik velkých mužů a žen zemřelo v důsledku válek, aniž by se o jejich statečnosti napsala jediná věta? Ačkoliv jejich jména neznám, jejich obličeje jsem nikdy neviděl, a nevím, co zapříčinilo jejich smrt, vím, že každý, kdo se vrhne proti nepříteli, aby zastavil rozšiřující se zlo, je pro mě hrdinou. Každý člověk, jenž zachrání nebo spasí dobrou duši - ať už lidskou nebo zvířecí - je pro mě hrdinou.

Nejspíš jste slyšeli citát od Edmunda Burkea: "Aby zlo zvítězilo, stačí, aby ti dobří nedělali nic." Lidské životy hrdinové nezachraňují jen tím, že je strhnou z kolejí před projíždějícím vlakem. Zachrání je tím, že zastaví hrozbu dříve, než je ohrozí. Jistě si dokážeme domyslet, co by se stalo, kdyby nebyli žádní spojenci v druhé světové válce. Neumřelo by sice čtrnáct miliónů vojáků, ale rozhodně by zemřel minimálně dvojnásobek civilistů. Když ne hned, v průběhu následujících let ano. A třeba ne, možná by neumřel ani jeden člověk, ale nadvláda totality by Evropu a lidi zde žijící zdecimovala přinejmenším psychicky a duševně. Pak by se většina lidí cítila mrtvá… a to by bylo snad ještě horší.

Války byly, jsou a budou. Nemá cenu snažit se změnit tuto skutečnost. Všechny války jsou v podstatě bitvami a všechny bitvy jen jakýmisi místními šarvátkami. Byla, je a bude jen jedna válka, jen jedna světová válka, a to ta, která trvá už od počátku historie lidstva. Ani na jedinou vteřinu na celém světě nezavládne mír. Vždy tu budou lidé dobří, kteří bojují za správnou věc - mír, a zlí, kteří jsou přesvědčeni, že bojují za správnou věc, ale jejich představa svobody je pro ostatní představou otroctví. Jako v knize od George Orwella 1984, kde jsou tři přikázání v dystopické společnosti - Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla.

Války tedy nejsou nutné, ale jsou žádané. Jsou nepostradatelnou součástí našeho světa. Dokážete si představit ten ráj na zemi bez válek? Samozřejmě, že ne, prostě to tak nefunguje. Člověk nemůže být celý život zdravý, ovoce pořád čerstvé, kov bez rzi ani dřevo bez vady. Vždy bude narození a smrt, život a rozklad, doba, kdy se hmotné věci v prach obrátí a nehmotné rozplynou. Vždy bude něco nedokonalé, a proto tu vždy bude protiklad Válka x Mír. Nemá cenu snažit se o celosvětový mír, toho byste nikdy nedosáhli, ale má cenu snažit se o potlačení zla, které ač je nevyhubitelné, je také velmi zranitelné.

P.S. - Těžké časy vytváří silné muže.
Silní muži vytváří dobré časy.
Dobré časy vytváří slabé muže.
Slabí muži vytváří těžké časy.
 

Název blogu (Info článek)

Pátek v 23:56 | Martin Zbranek |  Informace
Proč jsem nazval blog Operace Ultimátum? Operace proto, že se bude operovat (nikdo se řezat nebude, nebojte), a Ultimátum, jelikož mám na tento projekt určitý čas, za který budu muset dané věci splnit. Nebudu vás zatěžovat svým několikaletým plánem do budoucna, ale zatím pouze do letních prázdnin. Počínaje Novým rokem budu působit v několika oblastech, a to na tomto blogu, na Youtube, na Instagramu a popř. na své Facebookové stránce (nevím, jestli ji vůbec vytvořím).

A v jakých oblastech se chci angažovat? No především v psaní, kde budu nadále vytvářet své úvahy, básně a možná i pravidelnou povídku, jejíž pokračování bude záležet na vašich ohlasech (pokud nějaké budou, pak bude povídka pokračovat dále, pokud ne, pak dále psát nebudu). Budu tvořit z kovu (kování, odlévání, kalení, popouštění apod.), ze dřeva (reliéfy, plastiky, intarzie, povrchová úprava dřeva atd.) a kresby a malby (experimentální kresba a malba, exprese a imprese a mnohé další). Dále to budou výtvory jako praktické věci do domácnosti, dílny, do společnosti nebo do přírody a praktické informace do života (žádná filozofie ani náboženství už v tom prsty nemá, je to jen např. Jak vázat uzly, Rozdělat oheň v přírodě apod.). Ještě nemám úplnou vizi, jak vše zrealizuji, ale snad se toho dožijete.

A jak často budou články, fotky a videa vycházet? Do začátku Nového roku minimálně (potřebuji dodělat rozdělané projekty, ze kterých taky poskytnu info - např. výroba kuší a luků, vystřelovací ostří z Assassins Creed, ale i výroba hoblice - stolu na vyřezávání). Jedna úvaha a jedna báseň za dva týdny bude muset zatím stačit, ale od roku 2018 plánuji každý měsíc vydávat minimálně tři úvahy a dvě básně na blogu, dvě videa na Youtube a tři výrobky vyfocené na Instagram (jeden kovářský, jeden řezbářský a jeden kutilský - např. figurka z kovového šrotu).

O víkendu vyjde další úvaha (Válka), do konce měsíce pak ještě jedna a jedna báseň k tomu. Další informace ohledně tohoto projektu poskytnu před začátkem následujícího roku, abych upřesnil, jak to bude doopravdy. Za vaše názory budu rád. Za ty kladné, nebo i vaše vlastní, originální, které můžete předložit, budu ještě radši. Můžeme o nich diskutovat a snažit se je uskutečnit. Zatím se mějte a užívejte života. S pozdravem M.Z.

Detail (Úvaha)

Úterý v 21:15 | Martin Zbranek |  Filozofie
"Kdybych měl na pokácení stromu šest hodin, celých pět hodin bych pouze brousil sekyru." - Abraham Lincoln

Kamkoliv se podíváte, cokoliv zažijete a jakkoliv se zachováte, to vše závisí na detailu. Jak vznikne myšlenka? Z jednoho či více detailů. Stačí, když jdete po ulici a v mžiku oka spatříte staré auto, které vám dá námět na kresbu, povídku nebo třeba film.
Nebudu zde sáhodlouze citovat Wikipedii kvůli tomu, abych vám vyčetl, co detail ve skutečnosti znamená, a jak si ho vysvětlují ostatní. Napíšu vám vlastní pohled na toto slovo, které - jak si myslím - patří bezesporu k nejdůležitějším na světě, jelikož jeho význam dává více než jen pár písmen.

Detail to je v podstatě všechno. Respektive z detailů je tvořeno vše. Skoro by se dalo říci, že detail je jako molekula nebo dokonce atom. Je to součást něčeho většího, co zapříčiní vznik nebo zánik, ať už lidí, zvířat, předmětů, ale také myšlenek, emocí, pocitů apod. Konkrétním, avšak sice ne moc ideálním příkladem může být atomová bomba. Zbraň o něco větší než barel, která dokáže zničit celé menší město a zabít desetitisíce lidí hned a desetitisíce o něco později. Když se v ní vrtáte, stačí přehlédnout detail, udělat chybu a na místě se vypaříte. Ta bomba, řeknete si, je detail oproti tomu, jak velké je to město, na které dopadne. Je tak neskutečně malinká a přece dokáže vymazat a zničit tolik. Ale stejně jako atomová bomba, mohou působit detaily, které děláme v našem životě v nejhorším případě fatálně a v nejlepším blahodárně.
Zrnko obilí je detail stejně jako jeden klas, oproti pytli zrní a celému lánu obilí jako celku. Kdybych se ale měl pohybovat více ve filozofii, bral bych detail více abstraktněji. Nemyslím teď jako v umění (To nechápu. Kdybych chápal, už bych byl milionář.) Abstraktněji myslím třeba jako události, které dají vzniknout větší události. Jako životy, které ovlivní další životy. Jako myšlenka, která vytvoří další myšlenky.

Celý perfekcionismus je postaven na detailu. Pokud chcete být úspěšní, neměli byste podceňovat náhodu a udržet věci pod kontrolou. I náhoda je detail. Kdybychom neudělali jedinou věc tak, jak měla být udělána, nesrazilo by nás auto, nespadli bychom z žebříku, nebo bychom nepotkali onu osobu, která změnila náš život. Jen si představte, co všechno provází náhodu. Kdybychom se přenesli do minulosti a pouze by nás někdo zahlédl tam, kde jsme neměli být, celá budoucnost toho člověka by se změnila. Tím, že se na nás podíval, přehlédl třeba důležitější věc, která by formovala jeho život jinak a tedy okolí i životy jiných.

Příkladem detailu mohou být loga značek. Na stůl vám položí dva předměty, oba stejné až na to, že na jednom je logo nějaké významné značky. Je to drobnost, ale většina zákazníků má jasno, jaký předmět si vybere. Mladík se podívá na dívku a řekne, že je hezká. Potom se podívá na neuvěřitelně podobnou dívku, až na to, že má větší nos a řekne, že se mu nelíbí. Astronaut řekne: "Podívej se na tu modrou tečku na planetě Zemi." Z té dálky je to jen malý nicotný flek na obrovské planetě Zemi, ale přesto zblízka tvoří celé jezero.

Filozofie samotná je vlastně rozebírání věcí, různých témat do detailů. Je to často náhražka pravdy, která je nám skryta a které se filozofie snaží dobrat. Filozofie zkoumá teorie a přináší lidem jiný pohled na věc. Dle mého názoru jsou tedy na detailu postaveny pilíře k dosažení úspěchu, záleží na něm lidské životy a dodává glanc téměř bezvýznamným věcem. Má sílu, o které většina lidí neví, protože se dívají na věci jako na celek. Nechtějí se dívat zblízka, nechtějí znát pravdu, protože na ni nemají čas, protože by byla na obtíž, nebo možná proto, že se jí bojí. Ale těžko říci, když je pravda i lež často oddělena pouhým detailem.
 


Cesty (Úvaha)

13. listopadu 2017 v 21:12 | Martin Zbranek |  Filozofie
POZN.: Úvaha navazuje na řezbu níže, kterou jsem tvořil v rámci sympozia Zlatý řez.

Někteří lidé tvrdí, že život je jako puzzle, jako bludiště, hra, ve které je cílem dosažení toho, o co se celou dobu snažíte. Netušíte, jak k sobě všechny díly skládačky pasují, ale víte, že nakonec musí vytvořit obraz. Nevíte, zda zahnete v labyrintu správně nebo špatně, ale víte, že až projdete všechny slepé uličky, zbyde vám jen jediná cesta, a to ta správná.

Ale proč riskovat, když můžete jít rychlejší a mnohdy také lepší cestou? Vaší vlastní cestou. Skládačku vyhodíte do koše a koupíte si novou. Stěny labyrintu třeba zbouráte, podkopete je, nebo o ně postavíte žebřík, abyste se přes ně dostali. Někteří lidé jsou ale od přírody komplikovaní, a tak ten žebřík postaví hned vedle otevřených hlavních dveří. Někteří z nich jsou mentálně postižení, jiní se zase chtějí zabavit, opravit zeď, nebo pouze upoutat něčí pozornost, aby se lidé měli na co ptát.
A nakonec tu jsou ti, kteří se rádi pouští do nových věcí, nových dobrodružství a do hledání nových zážitků. Ti, kteří se na tu zeď postaví proto, aby měli lepší výhled na okolí, na bludiště, a tedy i na život. Ti, kteří se tak snaží vymyslet nové cesty, po kterých se vydají, než po těch, které nám jsou předhazovány společností jako ty nejjednodušší, nejpřijatelnější a nejmorálnější. Říká se, že jestli chcete vyniknout, měli byste se vydat na opačnou stranu, než kam jdou všichni ostatní. Já tvrdím, že by měl člověk hledat cesty nové. Na jedné cestě máte v podstatě dvě možnosti. Buď půjdete s davem v jednom směru, nebo na opačnou stranu ve směru druhém. Když najdete více cest najednou, můžete si vybrat, jakou cestou se vydáte, jakou se bude ubírat ta menšina úspěšných, nebo dokonce tou jedinou, kterou vydláždíte a utvoříte vy sami, a kterou považujete vaším vlastním srdcem za nejlepší možnou.

Chcete mít zábavný život? Pak občas riskujte, vyvíjejte se, vtipkujte, cvičte, meditujte, … žijte. Všichni lidé, zvířata, rostliny a další, všichni kráčíme po stejné cestě, ve které není cesty zpět. Je to čas. Čas, který promrháme, nám nikdo nevrátí, a tak je jen na nás, jak dobře ho využijeme. Nechte život plynout, nechte ho kvést a uvidíte, jak se vám odvděčí.
Nedívejte se stále skrz tu klíčovou dírku na ty, kteří se za tu zeď dostali. Dveře přeci máte otevřené, cestu máte volnou. Jestli ale chcete moji radu, pak zní takto: Přestaňte jen sledovat, zavřete ty dveře a vydejte se po žebříku. Čím víc lidí vás při tom uvidí, tím líp. Možná že vás budou nějaký čas považovat za blázna, ale jednoho dne pochopí, že i ten nejbláznivější nápad může být tím nejlepším.


Proč dělat věci jednoduše, když je možné udělat je složitě? Protože někdy je nutné udělat je složitě, abychom si je zapamatovali, abychom se z nich poučili a abychom někdy vůbec našli tu jednodušší cestu. Lézt po žebříku je větší zábava, než prostě projít dveřmi, ne?

Retikulární aktivační systém - RAS (Úvaha)

1. října 2017 v 19:37 | Martin Zbranek |  Filozofie
Toto téma není úplně určené k uvážení, a tedy se o úvahu moc nejedná. K uvážení je spíše to, jak RAS - Retikulární aktivační systém řídí naše životy. RAS sídlí v našem mozku a tvoří nezbytnou část toho, co nám pomáhá v dosahování našich životních cílů. Dá se totiž do jisté míry řídit námi samotnými, ačkoliv pracuje na podvědomé úrovni. Měli jste někdy pocit, že si třeba cestou do školy nebo do práce všímáte pouze určité značky auta, zajímavého inzerátu v novinách nebo specifického typu oblečení?

Náš RAS funguje jako síto, kterým prosíváme všechny věci či události, a padají přes něj jen ty, o které se nějakým způsobem zajímáme. Chcete si koupit nové auto, kabát nebo mobil? A nevidíte některou z těch věcí na každém rohu? Nevidíte náhodou přesně to auto, které si chcete koupit, všude kam se podíváte? Není to proto, že by v něm jezdil každý, ale proto, že se o danou věc zajímáte, a když se o ni zajímáte, vaše mysl sama podvědomě hledá takové prvky, které jsou v souladu s vaším myšlením nebo přesvědčením. Říká se tomu "zákon přitažlivosti".

Váš systém RAS může fungovat a pracovat buďto pro vás nebo proti vám. To platí na pozitivní a negativní energii. Pokud se budete snažit být pozitivní, potom bude RAS podvědomě naladěn na vyhledávání dobrých věcí. Není divu, že někteří lidé se chovají a vypadají, jako kdyby byli na drogách, když jsou šťastní, protože si nevšímají špatností, na které nejsou naladění (např. autorka knihy Můžeš vše, co chceš - Katy Yaksha)

RAS také hojně využívají úspěšní lidé. Ti vědí, že pokud si budou připomínat pravidelně své cíle, RAS začne vyhledávat prostředky k jejich dosažení. Pokud jste třeba člen lukostřelců, všimnete si v navrhovaných videích na youtube toho, jak se vyrábí dnešní luky, nebo třeba jaké typy luků lidé používali ve starověku a středověku.

Doufám, že vám tato kratší "úvaha" pomohla se zamyslet nad tím, jak funguje náš mozek, ale hlavně, jak žít život, který chceme (jednoduše řečeno, já vím, ale v podstatě to tak lze říci). Jak nalézt životní poslání? Zeptejte se sebe samých, co děláte tak rádi, že byste to dělali klidně zadarmo, ale mohli byste se tím i živit. Hranice našeho úspěchu a našich omezení existují pouze v našich srdcích, protože velká životní rozhodnutí neřídí mozek, nýbrž srdce.

Další informace, jak dosáhnout v životě úspěchu, naleznete v knize Odpověď od Allana a Barbary Peasových (nepropaguji produkt, pouze informuji), která se točí kolem RAS, a díky které budete moct dosáhnout toho, po čem v životě toužíte.
Pojednání o RAS naleznete i zde - https://www.youtube.com/watch?v=7ASoHp7lpYo&t=268s

Optimismus a ten druhej pes... (Úvaha)

25. září 2017 v 20:43 | Martin Zbranek |  Filozofie
Někdo tomu říká optimismus a někdo jiný zase víra. Tak či onak je základ stejný. Víra i optimismus nepřináší "zázraky", ale přináší vám naději na zlepšení, která často vede k "zázrakům". Než začnu pojednávat o této úvaze, chtěl bych, abyste si položili jednu otázku. Jste optimisté nebo pesimisté? Těžká otázka? Možná, ale odpověď byste měli znát.
Já jsem optimista (snad). Doufám, že věci vyjdou tak, jak mají, a když ne, nechci hned propadat panice. Snažím se udělat z problému výhodu (když něco pokazíte, můžete říci, že je to schválně - ale pozor, neplatí to, když vyplňujete formuláře na úřadě nebo tak něco).
Zůstává tu ale otázka, zda budete stále optimistou, když vám jedna věc nevyjde už poněkolikáté? Optimismus to je síla vůle. Je to síla našeho odhodlání. Být optimistou to chce stále (nebo alespoň většinou) zachovávat chladnou hlavu, a pokud chcete dosáhnout nějakého velkého cíle, nesmíte optimismus postrádat. Optimismus je dost relativní pojem stejně jako třeba trpělivost. Nejsem trpělivý člověk, ale když kreslím, vydržím nad kresbou třeba i třicet čtyřicet hodin. Stejně tak můj optimismus (a pesimismus). Z matiky jsem měl vždy čtyřky a hrozilo mi, že se nedostanu k maturitě. Optimista největšího ražení bych byl, kdybych si nyní řekl, že vystuduju Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Takže asi jako každý - jsem optimista a pesimista dle situace, ale věřím v toto: "Pokud je něco jen trochu možné, není důvod, proč bychom se o to neměli pokusit."

Dříve jsem si zakládal na své minulosti, kterou jsem se neustále bičoval, a sám sebe jsem deptal tím, jak jsem absolutně neschopný. Téměř ve všech aspektech života jsem klopýtnul a rozhodně jsem se tím neměl nechat ovlivnit. A co je právě nejhorší, je připomínat si špatné vzpomínky. Takové vzpomínky jsou dobré pouze jako odstrašující příklad.
Na druhou stranu chyby učí vytrvalosti, a tak je dobré se alespoň poučit z minulosti. Možná jste se i vy nesnášeli kvůli tomu, jak jste se chovali, a možná kvůli tomu jak vypadali. Nikdy se toho nezbavíte, těch vzpomínek. Vždy to tam v hlavě bude. Otázkou zůstává, jestli si to budete připomínat nebo to zaházíte důležitějšími věcmi, abyste se posunuli k cíli.
Nejde o to, jak jste se cítili minule, jde o to, jak se cítíte teď. Dobře to vystihuje citát od čínského filozofa Lao-c´: "Jste-li sklíčení, žijete v minulosti. Jste-li plní obav, žijete v budoucnosti. Jste-li v klidu, žijete v přítomnosti."
To, že na sebe budete házet špínu z minulosti, na optimismu nepřidá. Bude vás to srážet v té době, kdy se už tak cítíte mizerně. Je to jako kdybyste něco důležitého zkazili a někdo vás za to ještě pokáral. Nejen že jste špatní z toho, že jste něco zkazili, ale navíc vám někdo vynadá a je vám ještě hůř.
Stejně tak to funguje i u lidí. Pokud budete zamračení a naštvaní z toho, že se třeba ostatním hnusíte, ostatní se na vás budou také mračit, a vám to ještě potvrdí vaši domněnku, že jste hnusní, a budete tím pádem naštvaní ještě více. Dokonce pokud na sebe pohlížíte jako na šeredu, potom vás tak často uvidí i ostatní. Pokud nevěříte v sami sebe, proč by ve vás měli věřit i ostatní?

Tohle zná každý: "Snažíte se, vzpíráte se, lámete si hlavu a často vaše snaha nevede ke zdárnému konci. A to i přesto, že se snažíte být pozitivní." Dříve jsem si říkal, že prostě nemám štěstí, vypadám hrozně, nebo že prostě nedokážu být jako ostatní. A zjistil jsem, že to poslední je pravda (ne tak docela, ale je). Nedokážu být jako ostatní a ani nechci. Zde zmíním další citát, tentokrát od Kurta Cobaina - "Smějí se mi, že jsem jiný. Já se směji jim, protože jsou všichni stejní." Je to o tom, proměnit vaši odlišnost ve výhodu. Výhodu využít k dosažení cíle, a pak se jednoho dne zasmát všem těm, kteří se vám smáli a kteří stále ještě splácí hypotéku a minulou dovolenou. Znáte to… kdo se směje naposled,…

Dost škodolibosti, postoupíme dál. Jedno musíte pochopit při dosahování cílů - Pokud se vám bude v životě pořád dařit, nikdy se nedostanete až na vrchol tak, abyste se na něm udrželi. To proto, že si nevypěstujete imunitu proti neúspěchům. "Teprve až když zjistíte, že ve vaší cestě stojí hory, vezmete si příště letadlo a ne auto." Tím chci naznačit, že až příště budete něco dělat, vzpomenete si na všechny vaše dřívější chyby a budete mít na mysli to, abyste je už nezopakovali. Můžete si ale vzpomenout i na chyby jiných, a to je asi nejlepší možnost.
Nikdy nic nejde jen tak, ačkoliv může být vaše překážka sebemenší. Prostě když se snažíte něčeho dosáhnout, vždy vás něco srazí (v nejlepším případě vás přinutí se alespoň přikrčit). O to víc vás to bude srážet, čím více se budete snažit. Pokud vás budou neúspěchy tížit, sepište je na jeden papír. Vaše úspěchy napište na druhý. Ten první papír potom zmuchlejte a vyhoďte do koše, nebo ho spalte. Takový proces opakujte třeba i několikrát týdně.

Psychologie je občas záhadná a na naučení všech principů složitá věda, ale změnit pohled v pozitivní na sebe nebo na ostatní je jednoduché. Někdy prostě stačí napsat každý den na papír jednu větu o tom, že třeba věříte, že vypadáte dobře, a za pár týdnů až se podíváte do zrcadla, spatříte o něco hezčího člověka. Že byste zkrásněli? Kdepak. To pouze vaše mysl podvědomě přepnula na jiný režim. Pokud už totiž jen jednou napíšete, že věříte, že vypadáte dobře, potom se bude podvědomě vaše mysl ráno v zrcadle snažit najít ve vás samotných krásu. Nevěříte? Potom byste si měli přečíst nějaké knížky s podobnou tématikou.

V tom všem, co jsem napsal, hraje optimismus důležitou roli. Nejspíše si říkáte, jak je možné být stále optimistou, když mi umřel blízký, spadla střecha nad hlavou, nebo když jsem na hranici bídy? Když o tom píšu, tak musím být někdo, kdo tyto zásady dodržuje, ne? Nemůžu vám sem napsat, že se vždy cítím dobře a že jsem vždy pozitivní. Ale když už se cítím špatně, snažím se si to uvědomit a zlepšit se. Od narození mám jednu vlastnost, kterou bych chtěl úplně odstranit. Napsal jsem to do seznamu cílů, kde mám napsány i další cíle jako, že vydám knihu, nebo že procestuju celou ČR pěšky (zhruba 1800 km). Musím vám sem napsat, že jsem nejpesimističtější ohledně odstranění té zpropadené vlastnosti, než dohromady ze všech téměř dvaceti cílů, kterých bych chtěl dosáhnout do deseti let.

Snění (Úvaha)

7. září 2017 v 21:41 | Martin Zbranek |  Filozofie
Sen to je - jak už všichni dobře víte - magický úkaz. Někdy se ocitáte na jiné planetě, někdy na té naší, ale s nesmyslnými jevy, nebo s jevy, které doufáte, že se stanou skutečností i ve vašem osobním životě, za bdění. Je to k nevíře, jak naše podvědomí dokáže zbastlit ty nejjednodušší události dne v něco naprosto morbidního a šílenýho. A je stejně s podivem, že se člověk při těchto nesmyslných snech neprobudí.

V dětství se mi zdál často sen o tom, jak se topím a na břehu řeky se snažím vyškrábat ven z vody. Ten sen ale nebyl úplně jako noční můra. Vzpomněl jsem si na něj vlastně nedávno, když jsem se začal zajímat o snění, protože jsem chtěl napsat knihu s příběhem, který by se většinu času odehrával ve snu (možná to zní jako klišé, ale nebude to aspoň žádná blbost, za to dám ruku do ohně).
Dalšími sny, které se mi opakují minimálně několikrát do roka, jsou ty, které jsem nazval jednoduše "schody". Těžko říct, proč se mi zdají, ale mám teorii, že když jsem byl menší, bál jsem se výšek. V těch snech lezu do schodů, které postupně začínají mizet. Nejprve jsou schody všechny, ohraničené zábradlím a dostatečně široké. Po chvíli stoupání ale chybí každý druhý schod, mizí kusy zábradlí a zužuje se schodiště, až je nakonec mezi schody mezera i několik metrů široká, já stojím na schodu velikosti papíru A4, na kraji propasti. Jednou je to schodiště ve škole, jindy zase v paneláku, na rozhlednu apod. Prostě hrůza.

Píšu knihu, ve které zahrnuju snový život. Kvůli tomu jsem také četl Výklad snů od Sigmunda Freuda. Jak už název napovídá, výklad snů je praktika, kterou uplatňoval samotný Freud, a která měla objasnit význam snu.
Význam snu však může být všelijaký, a vy v něm můžete spatřit lecco. Sigmund Freud například tvrdil, že plesnivý strop místnosti může ve snu znamenat nějaký nádor na mozku, rakovinu. Podle Aristotela se třeba sny lidí se srdeční chorobou jeví krátké a s hrozným procitnutím, nebo člověku s plicní chorobou se zdá, že se dusí, je škrcen apod. Samozřejmě ne vždy takový sen člověk má, ale když se třeba opakuje každý týden, asi je něco špatně.

Vlivy na sny mohou být pochopitelně i vnější. Působí na všechny naše smysly (chuť - pokud máme pootevřenou pusu a vleze nám do ní třeba pavouk - mňamka; hmat; sluch; čich; a dokonce i zrak - např. pokud spíme ve dne nebo v noci, skrze tenkou kůži očních víček může pronikat světlo).
Ve snu dochází také prý ke zvětšování dojmů, což znamená, že když se například zahřejeme více na pravé noze, potom ve snu můžeme mít pocit, že šlapeme tou nohou do ohně.

Někdo kdysi prohlásil, že sen je šílenství člověka za bdění. Tím myslel to, že je možné se domnívat, že blázni sní neustále, a proto se chovají tak, jak se chovají. Myslím, že je to spíš dobrý vtip, než aby to byla pravda. Rozhodně je to ale výborný námět na knížku nebo film - např. "Narodil se jim normální chlapec, ale záhy zjistili, že trpí mentální poruchou. Proto se ho chtěli zbavit, a tak ho odložili před nemocnici. Chlapce se však ujala mladá žena, která šla kolem a vychovala ho. Vyrostl a dosáhl puberty. Jednoho dne se v něm ale něco zlomilo. Stal se z něj normální člověk, a ostatním dosvědčil, že se mu zdál sen. Rozhodl se najít a zabít svoje rodiče, protože v tom snu byli jeho rodiče nájemní vrazi…" Stop. Dobře no… možná to zní blbě…, ale pracky pryč od něj, slyšíte? Je to můj námět, je vám to jasný?!

Fajn už jsem se uklidnil, tak se posuneme dál. Ve starověku lidé věřili, že sny - ať už jsou víceméně absurdní - jsou zjevením od bohů, snažících se navázat kontakt se smrtelníky, a že jim mohou poskytovat předpověď budoucnosti. To bychom mohli tvrdit i o dnešních drogách, které uvádí uživatele do transu. Stejně tak i šamani užívali drogy a údajně díky nim bylo možné věštit. Ale těžko uvěřit, dokud nezkusíte a nezažijete. Pokud ale má být pro člověka budoucnost špatná, chtěl by to opravdu vědět? A pokud má být dobrá, tak to přece nemusí vědět dopředu. V tom je přeci ta krása překvapení a snažení v honbě za životním cílem, která by vás měla především bavit. Navíc… stane se to, co se má stát, že?

Možná je tato úvaha trochu nevšední, možná až moc odborná. Abych to jaksi vyvážil, zmíním nakonec svůj názor na snění. Sen neberu přímo jako něco, co je pevně dáno, protože se vymyká kontrole a jakékoliv systematičnosti. Nelze vypozorovat opakující se cyklus v závislosti na čase, ani jiné souvislosti.
Měl jsem několik teorií na snový život. Například, že sen se odehrává v dosud neobjevených částech vesmíru…, i když to bychom mohli napsat o lecčem. Tím vesmírem je ale v podstatě celý náš mozek. Když vezmete lidský mozek do rukou, je malý, ale když vezmete všechno to, co se v tom mozku nachází, zabere to nekonečně mnoho místa. Je to jako knihovna s bilióny svazků knih, které zabírají celý vesmír, protože každá kniha má přinejmenším několik miliónů stran.
Další teorií bylo třeba i to, že se mi podvědomá část mozku snaží prostřednictvím snu sdělit něco důležitého. Občas to tak může vypadat, ale snad je možný zvolit lepší způsob sdělení o tom, že musím vytrvat ve své cestě za dosažení cíle. Nebylo by to něco ve smyslu, že jdu po cestě v dešti, sněhu a krupobití, ale že po silnici běhá ožralá liška s hořícím ocasem a zpívá si národní hymnu. Prostě hegeš.

Dovolte mi nakonec ještě trochu té odbornosti, ale zmínit to musím. Lidský mozek dokáže každou sekundu zpracovat 400 miliónů bitů dat, ale pouhých 2000 bitů zpracovává vědomě. Abyste si to (nepředstavitelné) dokázali představit, znamená to, že 99,99% informací náš mozek zpracovává na podvědomé úrovni. Nedokážu si představit, o čem všem naše mozky uvažují podvědomě, ale pokud projev podvědomí má být sen, potom nepochybuju o tom, že by se z nás opravdu stali blázni, kdybychom viděli v realitě to, co ve snu. Proto nesmíme dovolit, aby nás podvědomí ovládlo.

Vtipné citáty

25. srpna 2017 v 20:37 | Martin Zbranek |  Extra články
1) "Mějte dobrou náladu. Sice vaše problémy nevyřeší, ale nasere tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít." -Jan Werich
2) "Paměť je výsadou blbců. Chytrý nemá čas pamatovat si, chytrý musí vymýšlet." -Jan Werich
3) "Kdo hrozny má a nejí je, kdo víno má a nepije, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl." -Jan Werich
4) "Je lepší mít německou divizi před sebou, než francouzskou divizi za sebou." -George S. Patton (generál armády spojených států známý především z druhé světové války)
5) "Není důležitý vyhrát, ale nasrat toho, kdo vás porazil."
6) "Jak smutné pro malíře, jenž miluje blondýny a nesmí je malovat na svých obrazech, protože se nehodí ke košíku s ovocem." -Pablo Picasso
7) "Je mi milejší pohled na zvracejícího Francouze, než na zpívajícího Rusa." -Jaroslav Seifert (protikomunistický citát)
8) "To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik, a zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt." -Miloš Zeman
9) "Pamatuji si, jak mi otec říkával jako chlapci: Jestli chceš chytit zajíce, stoupni si za strom a dělej zvuky jako mrkev, a až půjde kolem tak ho vem. No… šlo to dobře, dokud jste se nepokusili zjistit, jaký zvuk vydává mrkev." -Bob Ross
10) "V malování máte neomezenou moc. Můžete hýbat s horami, určovat toky řek a místa kde vyrostou stromy. Když se však dostanu z práce domu, jediná moc, kterou mám, je vynést odpadky." -Bob Ross
11) "V pravdě evangelia, které jsem psal, učil a kázal, dnes vesele chci umřít." -Jan Hus
12) "Slovo vyřknuté ani čtyřmi koňmi zpět v hubu nevtáhneš."
13) "Říká se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu. Proto se děti bijí, blázni zavírají a filozofové nechápou. -Niccolo Paganini
14) "Na životě miluju zejména tu rozmanitost. Každý den mě nasere někdo jiný."
15) "Miluju jednu a tutéž ženu jedenačtyřicet let… jestli se to manželka dozví, zabije mě."
16) "Hlavní příčinou rozvodů je manželství."
17) "Kdo viděl rozbouřené moře a rozbouřenou ženu, vždycky litoval spíše manžela než námořníky."
18) "Ideální manželství má dva předpoklady: Muž musí být hluchý a žena slepá."
19) "Zlato se zkouší ohněm, žena zlatem a muž ženou."
20) "Čtu v poslední době tak strašné věci o kouření, že jsem se tedy rozhodl přestat číst."
21) "Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák."
22) "Kritizovat, to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl."
23) "Nesnáším pondělní rána nebo lidi, kteří mají rádi pondělní rána. Nesnáším prostě pondělí… a rána… a vlastně i lidi."
24) "Slyšel jsem o vás tolik pomluv, že nemohu pochybovat o tom, že jste skvělý člověk." -Oscar Wilde
25) (Jedna žena prohlásila o Winstonu Churchillovi, že kdyby byla jeho manželkou, nasypala by mu do kafe jed. On na to odpověděl, že kdyby ona byla jeho ženou, potom by to kafe s radostí vypil.)
26) "Předtím, než si diagnostikujete depresi a nízké sebevědomí, ujistěte se prosím, že nejste obklopeni blbci." -Sigmund Freud
27) "Nejpříjemnější nemocí je skleróza. To se neustále dozvídáte nové věci."
28) "Správný kluk má dělat holce vlhký rozkrok, ne oči. Správná holka má dělat klukovi tvrdé péro, ne život."
29) "On pochází z opice? A z babiččiny nebo dědečkovy strany?" -Biskup Wilberforce
30) Motivační citát pro dnešek: "Nebuď kretén."

Škola a vzdělávací systém (Úvaha)

20. srpna 2017 v 15:46 | Martin Zbranek |  Filozofie
Když se řekne škola, spoustě lidem vstávají hrůzou chlupy na zádech. Možná nesnášíte učitele, možná samotné učení nebo spolužáky. Možná nesnášíte všechno, co jsem zmínil. Někteří učitelé jsou namyšlení a hrají si na nejchytřejší, někteří jsou tak chytří až jsou v normálním životě úplný dementi, a jiní se pohybují na hranici šílenství, zapříčiněném neukázněností a údajně mizernou disciplínou mladých studentů. Díkybohu za tu hrstku učitelů, kteří za něco stojí.
Učení pak může upadat už jen kvůli špatným učitelům a ani nemusí být nijak hrozné na nabiflování. Vaši spolužáci mohou vypadat na první pohled jako normální lidé. Časem se z nich ale mohou stát taková stvoření, až se každou chvílí bojíte, že začnou vzduchem učebny lítat měkké hnědé válečky, nápadně připomínající… no, však víte co.

Nechci vás strašit jako televizní reklamy, billboardy a jiné kraviny, které chtějí naštvat žáky a studenty předškolními hláškami jako: "Zpátky do školy," nebo "Škola se blíží," (ne není to parodie na Hru o trůny). Navíc se tam ještě mihne nějaké dítě sebrané u popelnic pod mostem (nebo nejlépe ze Somálska), kterému do obličeje stříkli botox, aby se neustále usmívalo, a které muselo být nadrogováno, aby se vůbec podvolilo a neukouslo někomu ve zběsilosti prsty.
Chtěl bych vám ale objasnit svůj vlastní postoj, po kterém se snad alespoň zamyslíte nad svojí situací, ve které se nejspíš nacházíte (pokud už něco takového znáte, máte mé svolení se na zamyšlení vykašlat).

Nemohl jsem si udělat obrázek školství ze základky (teda mohl, ale nebylo by to moc fér), a tak jsem si ho udělal až nyní po maturitě i ze střední školy. Nejprve jsem prodělal devět let na základní škole. V té době jsem školu nenáviděl (pokud myslíte, že používám slovo "nenáviděl" lehkomyslně, mýlíte se, dokonce jsem z ní úplně šílel). Vrchol všeho hrůzného nastal, když jsme místo přísné a otravné třídní, dostali ještě horší bábu, která vypadala jako čarodějnice (dokonce měla i bradavici na obličeji vedle nosu). Ta do nás hustila blbosti, kterými odbíhala od tématu a současnosti až do horoucích pekel v pravěku. Tak nesouvislá témata jsem nepobíral, a vlastně už ani nevím, zda jsem si kreslil, klimbal nebo hleděl na stěnu místnosti a neustále analyzoval její barvu (už si nevzpomenu, jestli to byla bílá titanová, zinková nebo krycí - dle olejových barev).

Abych se pohnul a ukončil popis, tak nastalo období střední školy, která dala alespoň na rok a půl dobrý pocit, že už člověk konečně vypadl ze základky.
Nejhorší, co jsem mohl udělat, a z čeho jsem se poučil do zbytku života, bylo, když jsem se rozhodl jít na danou střední školu podle toho, kde je lepší uplatnění po vystudování. Pokud čtete tuto úvahu a už vás nudí, pamatujte si alespoň tohle: "Nikdy nenechte svou mysl, aby vám zabránila následovat své srdce."
Pokud si nejste jistí, zda jít na jeden nebo druhý obor, hoďte si mincí. Když vám padne to, z čeho máte radost, že padlo, potom zvolte tuhle možnost. Pokud ale padlo něco, v čem jste na pochybách, potom házejte znovu, dokud nenajdete odpověď.

V devítce jsem se rozhodoval mezi uměleckou řezbařinou a zeměměřickou školou. Rád jsem kreslil, rád jsem maloval, rád jsem pracoval se dřevem, a stejně jsem si vybral obor s údajně lepším uplatněním. To byla asi ta největší blbost a chyba, kterou jsem kdy udělal. Ale víte, co se říká… Chyby učí vytrvalosti a úspěchu. Kdybyste nedělali chyby, nikdy byste se nedostali daleko (je dost možný, že bych se nikdy nepustil do psaní, filozofie, psychologie apod., kdybych se nedostal na zeměměřickou, takže to beru spíš jako úspěch).

Spousta lidí si myslí, že když vystudují vysokou školu, budou mít dobré uplatnění tadyhle a támhle atp. Zdá se mi, že snad nepřemýšlí nad tím, že by byla i jiná možnost, jak se prosadit i bez vysoké a dostat se třeba i na stejnou pracovní pozici.
Dám vám příklad (jedná se o to, co napsal Stephen King, jeden z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti považovaný za krále hororů). Ve svých memoárech píše, že se dal na vysokou se zaměřením na tvůrčí psaní, ale to nejlepší se stejně naučil od Johna Goulda (šéfredaktora lisabonského týdeníku Weekly Enterprise), a to za necelých deset minut. Ten mu řekl, že si má text předčítat nahlas pro sebe a vyškrtat z něj přitom všechny nadbytečné informace, a že když píše, má psát se dveřmi zavřenými, a když kontroluje, tak se dveřmi otevřenými (tím je myšleno, že nejprve je text jenom jeho, a když to kontroluje, musí ho pustit do světa - s "otevřenými dveřmi").
Tímto příkladem jsem vám chtěl ukázat, že někdy je studovaná vysoká škola (někdy i ta střední škola) jen mrháním času. Mnohdy se stačí pouze zeptat a promluvit s tím správným člověkem a naučíte se toho mnohem víc (plus nějaké to menší samostudium no). Někdy stačí přečíst několik knížek doma, a nemusíte poslouchat ve škole všechnu tu nabalenou kaši kolem, která jen prodlužuje výklad a zahlcuje mozek málo důležitými informacemi.
Je opravdu nutné, abyste chodili tam, kde vás to nebaví? Studovali, jen abyste měli v práci hodně peněz a zajistili si kvalitní budoucnost? Opravdu vás hodně peněz učiní šťastnými? Odpovězte si sami. Rozhodnutí je na vás, na vašem srdci.

Nakonec vám zde ještě napíšu svoji vlastní kritiku vzdělávacího systému. Nepochybuju, že o této absurditě pojednává spousta studentů škol jak na youtube, tak na svých blozích, profilech na FB apod. Těžko se najde úhel, ze kterého bychom vzdělávací systém viděli pozitivně, ale… no, vlastně žádné ale není. Dnešní vzdělávací systém je projevem idiocie a konvenčního způsobu učení, který se nemění už několik desítek let. A pokud se mění, tak spíše k horšímu. Tím, že neustále trvá toto stereotypní dogma naděje na zlepšení, je ubližováno studentům čím dál více.
Povinná maturita z matematiky? Debilita, dejte jim možnost výběru. Jednou maturity kontroluje Cermat a jindy zase učitelé na středních? Blbost, ať to teda dělá Cermat, když to učitelé na středních nestíhaj. Žáci uměleckých středních škol se učí matiku po celou dobu studia? Proč? To je jako učit uklízečku chemii, když pracuje s přípravkem na čištění, nebo jak se pokládají podlahy, které vytírá. Kokotina je to, no ne?

Opravdu nemám lepší a mírnější názory na vzdělávací systém. Chápu, proč se učí na základce čeština, angličtina nebo fyzika (ačkoliv většinu učiva z jednotlivých předmětů potřebovat nebudete - základ v učení na základní škole si představuju jinak). Nechápu, proč se učí chemie nebo informatika.
No a na střední už jsem toho nechápal ještě víc. Známá věta vyřčená učiteli: "Tohle byste už měli vědět," byla většinou provázena nesouhlasným kýváním hlav studentů. Teprve po něčem takovém vám dojde, že nenesete vinu za nepozornost pouze vy a vaši spolužáci, ale i samotní učitelé mezi sebou.

Na závěr dodám, že největší kámen úrazu je praxe (to je vám asi taky jasný). Dokázal jsem učivo popsat, ale nedokázal jsem naučenou látku zužitkovat v praxi. Dokázal jsem rozeznat, jaké formuláře použít a jak je vyplnit, ale nedokázal jsem si představit, jak probíhá proces jejich zpracování na úřadě. Kolik je odboček od jednoho tématu? Až moc mnoho, a když zabloudíte a snažíte se najít spojitost mezi jednotlivými látkami učiva, je těžké vyváznout nepoškozen. Tak jsem byl rád, když jsem před maturitou jakž takž návaznost našel (už jsem ji ale zase trochu zapomněl, ale nikomu to neříkejte…).

To, co jsem nedokázal, mi připomnělo jeden citát od Konfucia, který na závěr zmíním. "Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím." Takže asi takhle by to mělo probíhat i ve škole. Většinou však studenti něco jenom slyší… a to jen jednou, to je právě nejhorší.

Mapa (Úvaha)

14. srpna 2017 v 20:15 | Martin Zbranek |  Filozofie
Mapy papírové, elektronické, hliněné, na klech mamutů nebo na stěnách dávno zapomenutých jeskynní. Mapy pozemské, nadpozemské, mimozemské, mapy světů fantasy a pohádek, kde slunce nezapadá nebo tma nekončí.
Když se řekne mapa, spoustě lidem se vybaví kus papíru s natištěným obsahem komunikací, sídel, povrchu, vodstva, terénního reliéfu apod. Ale představte si, co se skrývá tam, kde nic zakresleno není? Co se skrývá v hlubinách vod oceánů, pod zemí, pod zabetonovanými plochami měst? Jaká tajemství skrývají mapy, které jsou neprávem považovány za kusy papírů s několika čmáranci na nich?

Mapa to je mocný a obdivuhodný nástroj, který nám umožňuje nejen orientaci v krajině. Některé zobrazují cestu k pokladu, jiné zase cestu do divadla, muzea, obchodu apod., ale snad nejdůležitějšími mapami jsou ty naše vlastní. Mapa je v podstatě schéma. Mapy jsou nejen ty zobrazující liniové, plošné a bodové prvky, ale i ty, které kreslíme našimi vzpomínkami, znalostmi, dovednostmi, a které nám slouží pouze v hlavě.

Odborně je mapa grafické znázornění určitého souboru jevů, a tedy si v ní dokážeme představit v podstatě nekonečnou kombinaci prvků, která se bude v naší mapě vyskytovat.
Konkrétnějších map existuje několik. Byznysmeni by vám mohli vypracovat mapu úspěchu, věřící zase mapu odpuštění, šamani a mudrcové mapu štěstí apod. Ale upřímně, takové mapy by byly neskutečně obrovské. Navíc se nikdy nedá vypracovat manuál na život, jelikož každý žijeme jinak. Stejně tak se tedy nedá přesně vypracovat mapa na život (pouze přibližně).
Asi je načase se vrátit k těm konkrétním mapám.

"Divně se točí dráhy světa. Kdybys sčetl všechny své kroky a cesty, jakou složitou podobu by to nakreslilo? Neboť svými kroky rýsuje každý svou mapu světa."
Těchto pár vět napsal známý spisovatel Karel Čapek do svého díla Krakatit. Naši pozemskou mapu nezobrazuje školní atlas, nýbrž naše vlastní cesty, kterými se do světa vydáme.
Opravdu věříte tomu, co je natištěno v mapách světa? Já tomu věřím, ale nemůžu říct, že je to pravda. Nikdy jsem třeba nebyl v Africe, a tudíž nemohu říci, jestli Afrika existuje. Můžu říct pouze: "Viděl jsem dokumenty, filmy a fotografie, které byly údajně pořízeny v Africe, a proto bych mohl předpokládat, že Afrika opravdu existuje." Většinou bych to ale takto nerozebíral, protože by mě měli za blázna, a tak bych prostě řekl, že existuje.

Mapa to je něco, co mě uvádí do transu (pokud tedy nespěchám). Představuje totiž určitou plochu, na které si dokážu představit každý strom, každý balvan nebo rýhu v zemi. Dokážu si představit, jaké události se mohly odehrát na tom místě. Byla to slavná bitva, nebo se tam konaly rituální obřady v dávných dobách? Byla krajina kolem barevnější, šťastnější? Nebo naopak horší, sežehnutá ohněm či zbrocená krví padlých?
Právě z malých věcí se stávají velké. Stejně tak i z několika stromů vzniká les, stejně tak i ze zrnek obilí vzniká dostatek mouky, aby mohl vzniknout chléb, a právě tak i z několika čmáranců vzniká mapa, z mapy svět, a ze světa milióny různých příběhů, nad kterými člověk žasne. Takové příběhy mapa nezaznamenává. A i přesto je tam vidíte. Ten pocit být na onom místě a představit si, jak se kolem vás prohání koně s povozy, lidé s různými životními osudy a do výšky se tyčí neznámé stavby…ten pocit za to opravdu stojí.

P.S. - Zatím musí postačit tato kratší úvaha. Snažím se poslední dobou získávat co nejvíce informací z knih a videí, a proto nemám moc času na úvahy, ale tento týden vyjde ještě alespoň jedna. Díky a zatím na viděnou.

Kam dál