Dej mi odvahu změnit to, co změnit mohu, dej mi klid, abych dokázal přijmout to, co změnit nemohu, a moudrost, abych dokázal rozlišit jedno od druhého.

Nenávist (Úvaha)

30. června 2017 v 23:35 | Martin Zbranek |  Filozofie
Když se řekne nenávist, spoustě lidem v dnešní době vytane na mysli Islámský stát, terorismus, a Blízký východ. Je to pochopitelné, jelikož to vnímáme jako největší projev nenávisti v dnešním světě, a to ze strany islámistů. Ano, já vím, že jsem použil slovo nenávist místo náboženství, ale opravdu myslíte, že je to náboženství? Co je vlastně jejich cílem? Chtějí povraždit všechny bezvěrce a začít žít v lepším světě? To asi moc lepší svět nebude.
Islám jako náboženství člověk dnes chápe jako něco nebezpečného. Jako kdyby každý muslim byl teroristou či příslušníkem Islámského státu. Výklad tohoto náboženství se liší a existuje několik typů Islámu, přičemž ne všechny zahrnují tzv. džihád.

Nebudu se zde ale zabývat nenávistným náboženstvím, ale nenávistí obecně. U nás v Evropě se s ní ve větším měřítku moc nesetkáváme. Nenávist cítíme, když nám někdo ukřivdí. Otázkou je, jak moc velká ta křivda bude. Pokud bude malá, potom bychom snad ani nemluvili o nenávisti. Pokud bude ale malá a častá, potom k ní může dojít. Malou nenávist bych si představil třeba vztah vůči vašemu nadřízenému (obecně je známo, že šéfové jsou otravní, ale neříkám, že je tomu tak u každého). Možná svého šéfa nenávidíte, ale ne úplně tak, že byste se ho pokusili zabít (teda možná byste se pokusili, kdyby neexistoval zákon, ale bohužel existuje). Pakliže vašeho šéfa nenávidíte, ale nechcete ho zabít, jelikož ho nenávidíte dost, potom si nejspíše přejete, aby se mu něco špatného stalo (můžu vás ujistit, že tak to ve většině případů nedopadne a možná se bude mít ještě lépe).

Nenávist bych na rozdíl od vzteku bral jako něco dlouhodobého, co v člověku přetrvává, a s přibývajícími "křivdami" se kupí, až jednou překypí ve vztek. Jenže tento vztek se projeví a nepoleví na rozdíl od vzteku, který propukne náhle kvůli jedné věci, a který po chvilce téměř zmizí.
Často je cílen tento cit vůči osobě, skupině či objektu (viz Wikipedie), ale já myslím, že cítit nenávist vůči objektu je poněkud přehnané. To bych nenazval úplně nenávistí. Projev nenávisti bych chápal vůči osobě, skupině (např. nenávidím neonacisty), zvířatům, či přímo vůči určitým citům, které narušil někdo z minulosti (láska-jelikož mi ublížila, strach-jelikož se bojím neznáma, důvěra-jelikož mou důvěru ostatní zneužívají, radost-jelikož netrvá moc dlouho a přichází po ní bolest) nebo pocitům (např. nenávidím výšky-jelikož z nich mám závratě, nenávidím vedro-jelikož se potím a potom smrdím, chlad-jelikož jsem chudokrevný a mrznou mi končetiny).

Nenávistí, která tvoří jeden cit, můžeme opovrhovat ostatními city a pocity, ale asi málo lidí cítí nenávist vůči citům, ale spíše vůči těm, kteří tyto city ovlivní a naruší (to už se dostáváme do jiné dimenze filozofování, nechci se do toho zamotat).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama