Dej mi odvahu změnit to, co změnit mohu, dej mi klid, abych dokázal přijmout to, co změnit nemohu, a moudrost, abych dokázal rozlišit jedno od druhého.

Rady pro tvůrčí psaní

27. června 2017 v 22:00 | Martin Zbranek |  Extra články
1) ZAUJMĚTE PŘÍBĚHEM (NÁMĚTEM)
Tahle rada by měla nahrávat lidem, kteří nejsou moc dobří v psaní. Nejdřív zkuste psát krátké povídky, básně, recenze, komentáře apod. Dávejte je přečíst především přátelům (rodičům a známým příbuzným se nedoporučuje). Nejlepší volbou je dávat své práce na internetový blog. Když uvidíte alespoň nadprůměrné kladné ohlasy, měli byste zkusit něco většího. Zkuste zaujmout neobvyklým, nebo dokonce originálním příběhem, který je plný zvratů, a u kterého se nečekaně vyvíjí události.

2) ZAJÍMEJTE SE
Dívejte se na filmy, seriály, dokumenty apod. Dále byste měli číst, a to cokoliv. Pokud čtete pouze jeden určitý žánr, není to to pravé (ještě horší je, když je to vždy jeden žánr od jednoho autora).
Když píšete, měli byste si zjistit informace k tomu potřebné, abyste pochopitelně do knihy nepsali nesmysly (ty jsou přípustné samozřejmě v žánrech typu fantasy). Doba získávání podkladů může trvat i přes půl roku, než začnete psát.
Když se díváte třeba na film, zkuste si domyslet, jak bude jeho děj pokračovat. Většina filmů má typický scénář, a tak je pro mě jednoduché domyslet si druhou polovinu filmu. Takový film má ještě možnost záchrany v oblastech jako prostředí příběhu, chování postav, počasí apod., ale většinou se už nedají spasit.
Takovéto předvídání můžete aplikovat pochopitelně i na knihu a předvídat tak děj. Ztratila se někomu nějaká věc? Co ta osoba udělá? Půjde tu věc hledat nebo si koupí si novou? Řekne, že jí stejně nepotřebovala, nebo si bude chtít koupit novou, ale nemá na ni peníze, a tak ji musí najít? Možná, že je ta věc originální, a tak ji musí za každou cenu najít. Záleží na vás, kolik možností vymyslíte.

3) SPECIALIZUJTE SE
Touto radou je myšleno především čerpání vašich zkušeností z věcí, které znáte nejlíp (vaše sporty, hobby, obor, který studujete nebo jste vystudovali apod.), nebo prostě co jste zažili a znáte alespoň naoko. Někdo rád říká, že čím jste starší, tím jste zkušenější, ale takoví lidé mají ve zvyku věci generalizovat a házet tak do jednoho pytle. A ještě horší je, když vám říkají v mládí, že nebudete dobří v psaní, jelikož máte málo zkušeností na svůj věk. V mládí máte totiž úplně jiný pohled na svět, a to je vaše síla. Navíc nemusíte mít moc zkušeností na psaní fantasy nebo pohádek, kdy jsou v knize vymyšlené světy, a příběh se tak nemusí řídit podle chemických vzorců a fyzikálních jevů.
Když ale dojde na řeč o mezilidských vztazích, potom už může nastat problém (to chce potom sledovat filmy především na toto zaměřené - dramata, psychologické, životopisné, nebo i komedie).
Specializací může být myšlen i žánr. Sami musíte zjistit, v jakém žánru vynikáte a měli byste se ho držet, dokud ho nevypilujete. Až tak uděláte, můžete se vrhnout na další.

4) PIŠTE SI KONCEPT (OSNOVU)
Konceptem nemyslím pouhé nastínění příběhu, ale i naplánování jednotlivých zvratů či delších dialogů. Často to bývá docela věda. Dnešní příběhy nemívají osnovu tvořenou úvodem, statí a závěrem, nýbrž situací, komplikací a rozuzlením (stejně je tomu tak u filmů nebo dokonce televizních reklam). Zkušenější autoři nepopisují zpočátku prostředí (vynechávají úvod) a přecházejí přímo do dané situace, při které (např. při dialogu dvou postav) popisují místo, postavy apod. Většinou je příběh tvořen 10% situací, 60% komplikací a 30% rozuzlením.

5) PROLÍNEJTE DĚJSTVÍ
Asi nemusím zmiňovat, že to, co se objeví na začátku knihy, může být i na jejím konci. Především je dobré využívat detailů, které si ale čtenář musí zpočátku pamatovat, aby si ke konci (kdy se ten detail znovu objeví) čtenář řekl: "Aha, no jo, to vlastně bylo na začátku!"
Když píšete několikadílnou knihu, je vhodné použít určitý "detail" třeba v první, a potom až zase v poslední knize. Děj příběhu se může v příběhu vracet znovu na začátek, kdy čtenář třeba zjistí, že to, co hlavní hrdina hledal, se nachází tam, kde už jednou byl (a možná právě na počátku knihy). Není na škodu vypsat si děje všech knih z několikadílné série a experimentovat v jejich prolínání.

6) NAPÍNEJTE
Tím není myšleno, že čtenáře nebo diváka upevníte na skřipec. Spousta lidí ví, že abyste udrželi u televize diváky a u knihy čtenáře, je zapotřebí napětí. Napětí není pouze v žánru thriller (thrill = napětí, vzrušení), ale u všech žánrů. Napětí může vyvolat hádka, rozpor mezi lidmi (drama), vtipné scény (komedie), silný soulad mezi lidmi, sex (love story, erotické) apod. Napětí nespočívá pouze v tom, že je divák nebo čtenář vystrašený (z hororu) nebo nabuzený (z akční střílečky). Je umění vytvořit knihu či film tak, aby po celou dobu u nich strávenou, byli diváci nebo čtenáři stále napjatí (film jako např. Hardcore Henry). Dávejte ale pozor abyste knihu nepřeplácali stereotypním napětím, takové filmy či knihy téměř postrádají poutavý příběh.

7) VLOŽTE DO DÍLA MYŠLENKU
Jakákoliv kniha či film má určitou myšlenku, poselství, vzkaz ke čtenáři nebo divákovi. Dokonce i komedie mají takovou myšlenku, ač jí člověk nevěnuje moc pozornosti, jelikož vnímá především vtipy a hltá humor. Většinou je to prostě na čtenáři (divákovi) jak si dílo vyloží a vysvětlí.
Například má povídka Hrbáč kritizuje společnost a poukazuje na lidské předsudky, které dovedly nevinné k vraždě dvou lidí. Varuje také před výčitkami svědomí z vraždy, které mohou být tak silné, až z nich může člověk zešílet, ba dokonce zemřít (Jasně, je to extrém, ale o čem by ten příběh byl, kdyby záporáci nedostali, co si zaslouží?). Pokud vám tento popis něco říká, možná znáte knihu "Tereza Raquinová" od Emila Zoly, ze které jsem se inspiroval.

8) NAVAZUJTE TEXT I POSTUPY
Tuto radu asi netřeba zmiňovat, ale spousta lidí s tím opravdu problém má. Nejhorší co můžete udělat je, když přeskakujete z popisu jedné věci na druhou, nebo začnete popisovat vnitřní strukturu oné věci. Začínat by se mělo především popisem vnějším (to, co postavy na první pohled vidí a mohou rozeznat). Dbejte také na to, aby byly informace v knize čtenáři k užitku (pokud nejsou, nemají v knize co dělat). Informace by se také neměly opakovat (např. "Lukáši, slez z toho stromu!" zahalekal Dan. Lukáš slezl ze stromu a došel k Danovi.).
Postupy vyprávění by se měly střídat. Lepší častěji střídat, než čtenáře odradit dlouhým popisem, úvahou apod. Postupy vyprávění mám na mysli např. popisy (prostředí, míst, postav aj.), úvahy (zamyšlení hrdiny nad vlastním životem nebo situací, ve které se nachází), dialogy atd.
Měli byste se vyvarovat dlouhým popisům bez přímých řečí.
Charakteristika postav by měla být zřejmá z jednání postav, a ne z toho, že vypíšete jaká ta postava je.

9) EXPERIMENTUJTE
Experimentovat můžete při tvorbě knihy se vším. Postavy byste měli perfektně znát. Dobré je, když si sepíšete co nejvíce informací k jednotlivým postavám, ke kterým přidáte i obličeje (např. vytisknete fotky herců, kteří vypadají zhruba jako vaše postavy) - to vše si můžete vyvěsit na nástěnku, a vždy když nebudete při psaní vědět, jak se daná postava zachová, podíváte se na nástěnku, na její obličej a představíte si, jak se chová a co říká.
Jedním z triků na dialogy postav je tzv. otočení dialogů (představte si, jak vaše postava říká pravý opak toho, co by říct měla např. Mám tě rád x Nenávidím tě)
Dalším experimentem je zkrácení příběhu v co nejmenší (nejkratší) časový úsek - jedná se o tzv. časovou kompresi, kdy se děj odehrává pouze jeden den, týden, měsíc apod., nikoliv rok nebo několik let.

10) LIDÉ MILUJÍ PROTIKLADY
Pamatujte na to, že lidé milují záporáky pořádně záporné a hlavního hrdinu co nejlepšího dobráka. Takto přehánět se často vyplatí, ale má to svá omezení. Autoři přechází mnohokrát do takových extrémů, že to čtenáře přestane bavit - např. Chce záporák zničit celý svět? Pche, jak originální. Příběhy typu: "Někdo hrdinovi vyvraždí rodinu, a on se vydává na cestu za pomstou" nebo "Někdo chce odpálit celé město a hlavní hrdina město samozřejmě zachrání". Takové příběhy už prostě nemají co dělat jak v knize, tak v televizi (jedině pokud se příběh nevyvíjí značně okořeněn např. "Někdo chce odpálit celé město, protože v tom městě žijí lidé, kteří pouze vypadají jako lidé. Potom vzniká u hlavního hrdiny vnitřní rozpor, jestli je opravdu jeho protivník záporák, nebo chce pouze zachránit civilizaci před těmi bytostmi." - tohle je samozřejmě jen ukázka, já bych takový příběh nepsal)

PAMATUJTE
Pamatujte na to, že když píšete příběh, neměl by popisovat realitu, ale její dokonalou iluzi (pochopitelně až na několik výjimek jako fantasy nebo autobiografie - popisujete pouze realitu)

Příběhy se dělí na vertikální (děj ovlivňují postavy) a lineární (postavy jsou ovlivňovány prostředím), a dále na otevřené (víme, o co v knize jde a příběh si můžeme domyslet) nebo uzavřené (kdy se nám děj otevírá postupem knihy - typický je mysteriózní příběh).

EPILOG
Od psaní, jako od mnohých riskantních věcí, se vás bude snažit mnoho lidí odradit (především pokud budete chtít vydat knihu). Jenže život bez zkoušení není člověku hoden žití, a proto až vám někdo bude říkat, že něco nedokážete, ignorujte ho. Dokážete všechno, co bude ve vašich silách. Stačí zabrat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama