Dej mi odvahu změnit to, co změnit mohu, dej mi klid, abych dokázal přijmout to, co změnit nemohu, a moudrost, abych dokázal rozlišit jedno od druhého.

Štěstí (Úvaha)

30. června 2017 v 20:20 | Martin Zbranek |  Filozofie
UPOZORNĚNÍ: Neberte tuto úvahu jako projev člena Hippies, ale jako projev amatérského filozofa. Pokud je vám méně jak dvanáct let, neměli byste tuto úvahu číst, jelikož obsahuje choulostivé informace o tom, kdo je ve skutečnosti Ježíšek. Děkuji.

Těžko říci, jaké slovo je užívanější častěji, zda štěstí nebo láska, ale můžu vám s jistotou říct, že abyste byli šťastní, potřebujete lásku. Nemusí to být přímo láska k milované/mu, ale prostě k životu. Možná vám to přijde směšné, napsat to takhle, jelikož pod pojmem "láska k životu" si lidé často nic nepředstaví. Možná, že jsem toho dosáhl, protože jsem si vzal moudra ze čtení knih na rozvoj osobnosti. Možná to ale pociťuji pouze v bezstarostné době prázdnin. Čas ještě ukáže.

Vždy mě zajímalo jaký je rozdíl mezi pojmy "mít štěstí" a "být šťastný". A jaký je v tom vlastně rozdíl? Myslím, že pod pojmem "mít štěstí" si představím něco krátkodobého, a něco, co sám těžko ovlivním (ale ovlivním, ač těžko), a "být šťastný" jako něco dlouhodobého, a co mohu celkem dobře ovlivnit. Lidem se tyto dva pojmy často pletou. Říkají, že nemají moc štěstí, a tak jsou nešťastní. Používají slovo "štěstí" jako kdyby měl štěstí někdo víc, míň nebo vůbec. Ale abyste byli šťastní, nepotřebujete mít štěstí (i když to tak bývá). Máte štěstí, když potkáte vysněnou osobu, do které se zamilujete, a se kterou jste šťastní. Ale někdo může být šťastný, když třeba pouze udělá lidem radost (a na to nepotřebuje mít štěstí). Dlouhodobé štěstí vám však asi stejně nejvíc zaručí osoba, kterou doslova milujete.

Nevyznávám žádné náboženství, ale jsem věřící. Vím totiž, že když člověk chce a věří, že něco dokáže, potom má větší šanci dostat to, po čem touží (samozřejmě vzhledem k možnostem). Už několikrát jsem četl články a knihy o tom, jak někdo věřil v uzdravení, díky čemuž se dostal z těžké choroby, či znovu chodil po nohách, ač mu doktoři moc šancí nedávali. Pokud tedy nevěříte v Boha, potom věřte, že zázraky se dějí a nejsou ojedinělé. Každý člověk je jedním malým zázrakem, který tvoří zázraky další.

Někdo přirovnává pojem "mít štěstí" k něčemu, jako je výhra v loterii. Jenže budete po tom opravdu šťastní, když budete mít peníze, ale budete bez rodiny, bez přátel, bez partnera, nebo bez životního cíle?
Lidé, kteří jsou chudí, říkají, že by chtěli alespoň pěkný dům. Když se stanou boháči, koupí si pěkný dům, potom ještě auto, a když mají i to, chtějí bazén, výřivku, saunu atd. Až si koupí všechno, co je napadne, zjistí, že jim všechny ty věci nepřináší nic víc než materiální pohodlí. Jenže materiální pohodlí zajištěné penězi to pravé štěstí nepřináší. Přináší pouze dočasné potěšení, které člověka až neuvěřitelně rychle omrzí.
Ale v lidské povaze je to tak už dáno, že jsme zvyklí myslet na to, co chceme materiálně vlastnit. Jako malé děti, které se těší na Vánoce, jelikož jim Ježíšek přinese dárky. Nedovedou si představit, že by pod stromečkem nic nebylo, a že by si měli vážit té chvíle, kdy jdou všechny rodinné spory stranou a rodina se sejde společně alespoň v ten jediný den. Právě takto se v dětství učíme být spíše materialisty než humanisty. Rodiče jsou prostě zvyklí kupovat svým dětem dárky, jelikož jim nechtějí ukřivdit. Jejich dítě by akorát závidělo dárky svým kamarádům, což by se mohlo v pozdějším věku projevit špatně (třeba krádežemi - ale to je extrém). Je snad i dobře kupovat dětem dárky na Vánoce, nesmíme ale zapomínat, proč tento svátek vůbec existuje, a pro co slouží především.

Občas jsem měl chvíle, kdy jsem nesnášel rčení: "Každý svého štěstí strůjcem."
Bylo to nejspíše proto, že jsem se vždycky cítil mizerně, a své štěstí jsem bral jako něco, co závisí na někom či něčem jiném (samozřejmě vždy to dopadlo špatně, jinak bych se necítil mizerně). Do svého kotle neštěstí jsem přihazoval pořád palivo, místo abych hasil. V dětství jsem byl při těle, měl jsem pořád nějaká zranění, odmítla mě milovaná osoba, nevzali mě na uměleckou školu, vybral jsem si ještě horší školu, než jsem mohl, a můj další vztah taky pohořel. Maličkosti, co? Ale snad právě poslední vztah, který nevyšel, spláchnul všechnu tu špínu a uhasil kotel neštěstí. Po něm jsem si řekl, že nemá cenu přemýšlet nad tím, co moje neštěstí vytváří, ale nad tím, co vytváří moje štěstí. Navíc jsem se naučil určité věci přehlížet a ignorovat.

Každý by měl mít nějaký svůj životní cíl. Nedokážu si ale představit, jaké mají lidé životní cíle (když pomineme hmotné vlastnictví). Já bych chtěl psát knihy, které by lidem dávali potěšení, radost a poučení. Nejspíš to by byl můj životní cíl, který by mě činil šťastným, ale těžko říct.

Neříkám, že jsem vždycky šťastný, a závidím tomu, kdo je. Neříkal jsem často (v dětství, teď už vůbec), že nemám štěstí. Ale pokud někdo říká nahlas, že nemá v životě štěstí, potom je dost sebekritický a škodí především sám sobě. Utvrzuje sám sebe v tom, že je nemožný a za nic nestojí. Ale řekněte, stáli byste o to neustálé pomlouvání sama sebe? Nebo byste začali dělat vše proto, abyste na něco takového pomysleli minimálně až za půl století?

Štěstí je, pokud se vám narodí dítě, které jste chtěli. Štěstí je najít si milovanou osobu, se kterou budete více šťastní než nešťastní. Štěstí je mít milující rodinu. Pokud tedy říkáte, že nemáte v životě moc štěstí, nechtějte mě potkat, jelikož pak bych vám to musel do hlavy vtlouct.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama