Dej mi odvahu změnit to, co změnit mohu, dej mi klid, abych dokázal přijmout to, co změnit nemohu, a moudrost, abych dokázal rozlišit jedno od druhého.

Postřehy z knih

23. července 2017 v 23:35 | Martin Zbranek |  Extra články
Ke kritice filmů přidám i kritiku a postřehy z knih. Ačkoliv nejsem čtenář na plný úvazek, přečtu do roka zhruba 30 knih. Četl jsem především povinnou četbu na střední, a nyní se konečně mohu vrhnout na čtení normálních knih (ne všechny knihy z povinné četby byly hrozné, ale většina rozhodně). A jelikož jsem člověk zvídavý, který rád zkoumá vlastní myšlení, pak začnu s knihami na rozvoj osobnosti.

Knih na rozvoj osobnosti jsem zatím nepřečetl tolik, ale už jen jedna taková dobře napsaná kniha vás ohromí, a budete žasnout, co člověk dělá víc podvědomě než vědomě. Knihy na rozvoj osobnosti zahrnují vědy jako filozofie, psychologie, neuro-lingvistika, ezoterika a mnoho dalších. Pokud bych měl začít s první takovou knihou s nádechem filozofie, kterou jsem si na poprvé zamiloval (a snad vybudovala můj vzah k filozofii), byla to kniha "Malý princ". Právě taková lehká či jednoduchá filozofie (jak jí říkám) dokáže zapůsobit i na někoho, koho přemýšlení o životě a o sobě samém nudí nebo nezajímá. Člověk se díky této knize uvolní a zapřemýšlí nad společností a jejími chybami.
Takové chyby jsou v "Malém princi" čtenáři poměrně zřejmé.

Král vidí to, co mu patří, ale nerozumí tomu.
Domýšlivec je galantní, ale slyší pouze chválu.
Pijan si stěžuje na život i přesto, že by stačilo přestat pít, aby se cítil lépe.
Byznysmenovi zase patří většina hvězd, a počítá je, aby si za ně mohl koupit další.
Lampář vykonává poměrně zbytečnou práci, kdy rozsvěcí a zhasíná lampu jednou za minutu.
Zeměpisec zakresluje do map řeky, hory a sídla, ale nemůže se oprostit od rýsovacího prkna, aby prozkoumal svou planetku, jelikož není dobrodruh.

Navíc kniha poučí už samotným citátem: "Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
Což je jeden z nejlepších citátů, které znám.
Na motivy pohádky Malý princ vznikl i stejnojmenný animovaný film v moderní verzi, který se ale tvůrcům opravdu povedl.
Pro středoškoláky, kteří si knihu vyberou, je poměrně krátká, její děj jednoduchý a pokud byste zapomněli na děj, možná si vzpomenete na ilustrace od samotného autora, které vám čtení oživí.

Další knihy na rozvoj osobnosti tak nějak shrnu. Četl jsem tři takové, které vám tu napíšu. První dvě se jmenují: "Den, kdy jsem se naučil žít" a "Muž, který chtěl být šťastný". Právě tyto dvě vám dají užitečné rady, které pomohou si uvědomit několik jednoduchých, ale zato důležitých věcí, na které spousta lidí zapomíná. Já si třeba uvědomil, že nepotřebuju peníze, abych byl šťastný. Radši budu bez starostí vydělávat dvacet tisíc měsíčně a mít volný čas na to, co mě baví, než pětatřicet tisíc, přičemž se ani nevyspím.
Lidé si neuvědomují, že musí najít spíše to, co je baví, než to, co jím zajistí přepych. Kráčí cestou, která zahrnuje peníze jako to, na čem budují svůj úspěch, svoje štěstí a kariéru.
Když tedy ohodnotím tyto dvě knihy, začnu knihou "Den, kdy jsem se naučil žít". Děj se odehrává na jednom místě a vyniká svou originalitou. Nejvíce překvapí poučné dialogy, na kterých kniha staví. Čtenáře potom ve čtení udržuje fakt, že hlavní postava údajně umírá, a tak se nemůžete dočkat, jak příběh skončí. Nakonec mě závěr mile překvapil a zvrat, který ke konci nastal, jsem opravdu nečekal.

Druhá kniha "Muž, který chtěl být šťastný" už mi úplně nesedí tím, jak se hlavní postava vrací stále na to samé místo. Ale prostředí indonéského ostrova Bali mi přišlo vhod. Jinak se kniha táhne ve stejném duchu jako předchozí zmíněná, až na slabší příběh, což mi však ani nevadilo.

Poslední třetí kniha nese název "Mistrem sám sobě". Je bez děje a autor uvádí spoustu zajímavé teorie z dávného toltéckého učení, které přetrvalo dodnes. Nejedná se o složitou knihu, a pochopí ji každý. Navíc je kniha obohacena i o cvičení, která mají posílit vůli, mysl a tělo. Člověk přijde na vlastní slabiny, jako jsou automatismy (věci, které děláme denně, a nevnímáme, že by byla možnost, je dělat jinak a třeba i lépe) nebo domestikace (tedy věci, které nám jsou vštěpovány už od dětství, a proto je chápeme za správné, ač nám mohou i uškodit). Knihu jsem sice nepřečetl zatím celou, ale už teď nelituji, že jsem si ji koupil (stejně jako předešlé dvě).

Nakonec jsem si pořídil i dvě knihy s jednoduchými názvy "Kniha filozofie" a "Kniha psychologie", ale ty už jsou spíše podřadnější než dosud zmíněné. Při jejich čtení jsem ale dostával nápady na vlastní filozofické teorie, takže zbytečné pro mě nejsou.

Další typy knih jsou ty více příběhové. Nejsem vybíravý na žánry, a tak čtu dokonce i studie od Sigmunda Freuda nebo Karla Marxe (popravdě jsem nic od nich nedočetl, jelikož přínos se dostavuje většinou až po několika stránkách žvástů, které by se daly shrnout do dvou nebo tří vět). O tom psát ale nebudu. Rád čtu "Zaklínače" (ačkoliv jsem se dostal asi jen ke třetímu dílu), nebo "Pána prstenů" a "Hobita" (u těchto knih asi není nutná kritika, jelikož bych chyby v takovém množství textu hledal obtížně, protože jsou napsané bravurně).

Další typ knihy je například "Psí poslání", což je první kniha (musím se přiznat), po které mi i ukápla slza, a u stejnojmenného filmu jsem byl naměkko taky snad nejvíc v životě. Doporučuji především všem milovníkům zvířat.

Asi jako poslední zmíním knihu "Už je tady zas", která ukazuje, jak by to vypadalo, kdyby Hitler přežil válku a objevil se až v roce 2011. Jedná se o komedii, která nadchne především ty, kteří mají přehled o druhé světové válce, a o událostech před ní. Hitler se v současném světě musí nejprve zotavit z hrůzného zjištění, jak moc hluboko kleslo Německo za posledních téměř sedm desetiletí. Nakonec se ho ujmou filmaři, a tak samotný Hitler znovu promlouvá k lidu. Nejprve si z něj dělají legraci, jelikož vystupuje v zábavných pořadech v televizi, až se ke konci příběhu dostává do politické strany. Závěr člověka nepřekvapí, ale rozhodně se nad tím dlouhým čtením na konci usměje, a řekne si: "Tak se mu to konečně zase povedlo."
Docela bych věřil tomu, že se někdo takový, v dnešní Evropě, která se zmítá v migrační krizi, objeví. Abych se ale dostal ke kritice, musím říct, že jsem se takto nenasmál ani u knihy "Černí baroni". Docela mě však omrzely dlouhé popisy, kde Hitler projevoval své názory, ať už na současnou či dřívější politickou, ekonomickou nebo sociální situaci. Takové popisy, byly snad vždy ob jednu kapitolu, a byly až moc zdlouhavé, přičemž je dialogy střídaly málokdy.
Doporučil bych knihu někomu, kdo se přímo zajímá o Hitlera, jinak to čtenáře udrží asi tak v průměrné četbě. Já byl spokojen tak nadprůměrně.
K tomu ještě dodám, že existuje také stejnojmenný film, u kterého jsem se taky dost nasmál, a jehož konec byl vynikající.

Tento článek bude na pokračování na začátku příštího měsíce pod názvem "Proč číst knihy", kam vypíšu další chyby, postřehy, názory na knihy a další.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama