Dej mi odvahu změnit to, co změnit mohu, dej mi klid, abych dokázal přijmout to, co změnit nemohu, a moudrost, abych dokázal rozlišit jedno od druhého.

Jeviště (2.část)

6. srpna 2017 v 22:16 | Martin Zbranek |  Povídky
"Do hajzlu, to jsme to zase slízli. Nejdřív po uši v bažině, potom v podělaný džungli, a nakonec na místě, kde řádí nějakej postiženec," stěžoval si na situaci jeden ze skupiny policistů, kteří se nyní prodírali hustým křovím.
"Proboha, Magnusi! Nech už těch svejch debilních keců a čum pod nohy. Jestli sis myslel, že policejní práce spočívá v tom, že si budeš hřát prdel na stanici, tak ses mýlil," zahulákal na něj Torsten podrážděně.

O chvíli později se po desetikilometrovém pochodu dostali na skalní vyvýšeninu, ze které bylo vidět na průsmyk. Celá scenérie byla přerušována občasnou mlhou, která se táhla z jedné strany průsmyku na druhou.
Muži se svalili na kamení a složili ze zad své náčiní potřebné pro vyšetřování. Torsten vytáhl z batohu svůj teleskopický mosazný dalekohled a pohlédl skrz něj na krajinu pod ním. Bloudil svým zrakem zleva doprava, nahoru dolů, ale opuštěný mlýn nikde nezahlédl. Nakonec jeho zrak přece jen něco upoutalo, a to obrys věže, nejspíše vodojemu. Věž byla vzdálena přinejmenším dobré čtyři kilometry od tohoto místa. Potom bloudil dál a spatřil ještě jeden úkaz. Zmíněný hřbitov z přečtených deníků stál na kopci několik kilometrů vpravo od věže. Akorát místo kostela byla na místě jen černá hromada suti a prken sežehnutých ohněm.
V lesním porostu byla potom vidět značně výrazná rýha, která se táhla od kostela na jih i na sever. Torsten usoudil, že by se v těch místech mohla nacházet cesta.
"Támhle vpravo vede stezka. Vyrážíme, sbalte si zas ty krámy," pronesl Torsten velitelsky a složil tubus dalekohledu do původní praktické polohy.

Nikdo nevěděl, jestli čekaly na objev nějaké záhady lidstva v tisícimetrových horách. Pokud to někdo věděl, nejspíše chránil svoje tajemství pečlivě tak, že s ním hodlal i zemřít. Bůhví, kolik báchorek, mýtů a legend by se stalo skutečných, kdyby člověk prozkoumal všechny končiny světa. Právě jako tato záhada na odlehlém místě se měla stát skutečností.
Okolní krajina zde trpěla melancholií. Stromy byly rozlámané či jinak zmrzačené přírodními živly a časem obrostly mechem a lišejníky. Tráva rostla až metr vysoko a rezavěla, skoro jako by se měla každou chvíli samovznítit.
Torsten zašátral v kapse kabátu a vybral z ní velké cibulačky. Ukazovaly čtvrt na čtyři. Počasí šálilo, a tak vypadala obloha jako za soumraku.
"Šéfe, podívejte," ukázal jeden z policistů rukou do dálky. Důstojník odvrátil zrak od kapesních hodin a pohlédl před sebe. Ani ne sto metrů od něho bylo rozcestí a uprostřed stála cedule. Když došel Torsten se svými kolegy k ceduli, přečetl si nápis, který hlásal dvě slova, a to "mlýn" a "osada", přičemž u prvního slova byla šipka vlevo a u druhého vpravo.
"Tudy," prohlásil stručně Torsten a vydal se užší stezkou vlevo.

Ušli zhruba kilometr, když se zpoza stromů vynořila na louce osamocená kruhová budova. Byl to bájný mlýn, ve kterém údajně dříve žil mlynář se svou rodinou. Vítr proudící z jihu na sever se opíral do vrtule, která směřovala na východ. Asi dvou set metrů široký pás louky táhnoucí se kilometr na každou stranu od mlýna usměrňoval proudění vzduchu.
Torsten vyšel z lesa na louku a rozhlédl se kolem. Pocit mysterie umocňovala v horách nikdy nehynoucí mlha. Torsten hleděl vlevo na plynoucí mlžný opar, který pomalu ustupoval, až odhalil skalní výběžek v dáli. Uvědomil si, že je to ono místo, odkud se díval dalekohledem po krajině. Snad kvůli mlze větrný mlýn odtamtud neviděl.

"Vy čtyři se porozhlídněte kolem, a za čtvrt hodiny ať jste zpátky. Ty pojď se mnou," rozkázal důstojník a vystoupal po třech betonových cihlách ke vstupu do budovy, zabral za kliku a dřevěné dveře se skřípotem otevřel. Torsten vešel první, následovaný pobočníkem, který za sebou dveře zavřel. Uvnitř byla skoro tma a pod vahou obou mužů podlaha ze dřeva do naprostého ticha zbídačeně vrzala. Důstojník prozkoumal se svým pomocníkem nejprve místnost vpravo od hlavní chodby. Jednalo se o obývací pokoj. Na druhé straně od dveří stál psací stůl, nad kterým bylo jediné okno v místnosti, po levici manželská lóže a po pravici šatník a komoda.
Torsten došel ke stolu, kde rozhrnul závěsy na oknech. I přesto však světlo pronikalo do místnosti nedostatečně, a tak zašmátral rukou v batohu a vylovil z něho malou petrolejku, kterou zažehnul. Petrolejová lampa zalila okolí nažloutlým světlem, které připomínalo teplo domova. Na stole ležel jediný papír, na kterém bylo červeně načmáráno sedm svislých, téměř rovnoběžných čar, přeškrtnutých šikmo čarou osmou. Při bližším pohledu Torsten zjistil, že se nejedná o inkoust, nýbrž o krev. Čára, která byla nejvíce vlevo, byla nejvybledlejší, a šikmá čára naopak nejvýraznější.
"Počet obětí osm, počet čar osm," promluvil k sobě téměř bezhlasně. "Proč by to tu vrah nechával jen tak ležet? Protože chtěl, aby to někdo našel."
"Pane, nic tu není. Mám se jít podívat do dalších pokojů?" vyrušil ho ze zamyšlení pobočník.
"Jo určitě, jen běž." Torsten si dál prohlížel papír, až ho nakonec vložil do pevných desek, které sbalil do zavazadla. Dál prozkoumával místnost, než ho vyrušil rachot kovu z kuchyně.
"To je dobrý, nic mi není," zahalekal policista z vedlejší místnosti. Torsten se šel podívat, co se stalo, a když přišel do kuchyně, válely se po podlaze všelijaké hrnce, pánve a plechy. Policista vše uklidil, ale po chvíli si všiml, že mu něco chybí.
"Kde mám odznak?" ptal se sám sebe. "Sakra, asi zapadnul pod podlahu."
"Jestli ho nenajdeš, tak seš bez práce, je ti to jasný?" pronesl znechuceně důstojník a odkráčel z místnosti ke schodům. "Proboha, to je blbec," dodal ještě polohlasně, zatímco stoupal po schodišti do druhého patra.
Když vyšel nahoru, měl před sebou úzkou chodbu širokou sotva na šíři ramen dospělého muže. Vlevo byly dva pokoje, vpravo taktéž. Otevřel dveře do první místnosti, prázdno. Otevřel do druhé místnosti a stejně jako v předchozí.
U předposlední už to bylo jiné. Na okně stál rámeček s černobílou fotografií. Ta zachycovala skupinku deseti dětí a jednoho dospělého před budovou školy, která nesla název Ecolet. Fotografie byla dobrých deset let stará, jak udával datum vpravo dole, a tak se dalo předpokládat, že už vše na fotografii vypadá jinak.
Když sbalil další důkaz do zavazadla, vydal se Torsten do poslední místnosti. Bylo v ní prázdno, a tak se chystal odejít. Jenže v tu chvíli pocítil chlad na těle. Zjistil, že tu odkudsi proudí vzduch. V místnosti byl i šatník oddělený hedvábným závěsem. Torsten si všiml, že dole je pokoj ve tvaru kruhové úseče v rozích ukrojen. Zde však ne. Proto přistoupil k šatníku, klekl a jedním uchem přiloženým k podlaze naslouchal. Nejprve neslyšel nic, ale po chvilce se ozval zvuk kašle. Torsten odpoutal ucho od podlahy a ve svitu petrolejky hledal nějakou páku, kterou by se - jak předpokládal - dala odklopit dřevěná podlaha. Našel ji a zatáhl. Zavál pach zatuchliny, poklop se zdvihl a odkryl šachtu směřující do tmy, ve které byly do zdi zaražené kramle sloužící jako žebřík.
Než ale stačil důstojník křiknout na jeho pobočníka v prvním patře, ozval se zespod děsivý křik. Torsten pustil páku poklopu, seběhl po schodech dolů a vytáhl revolver z pouzdra. Když však dorazil do místnosti, jeho kolega stál opřený o kuchyňskou linku a upřeně s hrůzou v obličeji civěl na podlahu.
"Tam dole…něco je. Někdo tam zakašlal, já se podíval a…," ukazoval policista prstem na zem a pohlédl na Torstena, který ho přerušil v řeči.
"Uklidni se a pojď za mnou," zavelel důstojník, otočil se a pomalu se vracel zpátky k šachtě v druhém patře. Oba vyšli nahoru.
"Nejdřív tam spustím tu lampu a pak tam slezu. Až ti řeknu, slezeš dolu i ty," pronesl Torsten a odklopil podlahu. Poté vytáhl z batohu měřické lanko, na kterém byly uzle po každém půl metru, a uvázal petrolejku za jeho konec. Začal pomalu spouštět lampu, která osvětlovala stěny šachty. Nakonec napočítal sedmnáct uzlů, když lampa dosedla na dno.
"Osm a půl metru, dobře. Jdu dolu, a až řeknu, tak vyrazíš, jasný?"
"Jasně, šéfe," pokýval hlavou pobočník. Torsten po chvíli zmizel v temnotě, když v přízemí zavrzaly dveře. Byl slyšet dupot, který přerušil hlas.
"Haló, je tu někdo?! Šéfe, to musíte vidět!" hulákal policista, který právě vyběhl po schodech nahoru.
"Teď ne!" ozvalo se z šachty.
Torsten seskočil z poslední kramle na zem, okamžitě pravačkou vytáhl zbraň z pouzdra v podpaží a s pohledem upřeným do tmy se shýbnul pro petrolejku do druhé ruky. "Pojď dolu!" křikl na pobočníka, který diskutoval s kolegou o tom, co se tu za těch deset minut přihodilo.
Mezitím než slezl jeho druh dolů, obešel Torsten obří kruhovou místnost dokola. Nikdo tu nebyl, ale jak předpokládal, objevil celkem čtyři šachty, a to svedené ze všech čtyř pokojů v druhém patře.
Důstojníka však zaujalo to, co bylo na stole, jediném kusu nábytku v celé temné místnosti. Několik papírů sloužících jako mapy a plány jednotlivých objektů se válely zpřeházené po desce stolu. Stála tam i elektrická lampa na kličku, kterou Torsten zatočil tak, že žárovka osvítila celou polovinu místnosti. Díky setrvačníku klička neustále opisovala kruh bez něčího přičinění, a proto žárovka svítila bez problému i dobrých pět minut. Když bylo dost dobře vidět, začal důstojník prohlížet jeden papír za druhým. Na prvním byl vlevo nahoře vidět zřetelný nápis "Technická mapa průsmyku". Očividně to byla původní mapa vyřazená z kartografického úřadu. I přesto se ale tyto mapy uchovávaly, a tak nebylo pochyb, že byla kradená. Navíc šlo dobře poznat, že si vrah přičmáral do mapy objekty, které v oné době vůbec neexistovaly, tedy mlýn a kostel. Překvapivě osada a hřbitov tu už tehdy byly, nejspíš kvůli organizaci dolu.
Plány, které ležely na stole, zobrazovaly jednotlivé budovy, klíčové pro vrahovo řádění. Byly to především půdorysy budov. Půdorys mlýna perfektně zachycoval všechny tajné vchody do podzemí, kde se nyní Torsten nacházel. Bylo tu dokonce pět šachet. Pátá vedla od hřídele větrné vrtule, která byla napojena na řemen vedoucí až sem. Torsten dosud nevěřil, že by mohl mít tento falešný mlýn funkční systém na mletí.
"Co je to?" ozval se hlas za Torstenem. Ten sebou škubnul a rychle se otočil. Stál tam jeho pobočník, který hleděl na stůl.
"Idiote, víš jak jsi mě vylekal? Na, tady máš lampu. Posbírej ty papíry, já se jdu podívat, co chce ten druhej," prohlásil důstojník a vracel se zpátky do horního patra. Jakmile se Torsten objevil v ústí šachty, spustil na něj svůj štěkot druhý policista, který přiběhnul zvenčí.
"Šéfe, konečně. Pojďte se podívat, něco jsme našli."
"Ostatní jsou venku?" zeptal se okamžitě důstojník.
"Jo venku."
"Tak běž dolu hlídat kolegu, já jdu s ostatníma," pronesl Torsten a odkráčel ven.

Torstena doprovázeli tři policisté, kteří si před ním klestili cestu skrz hustý porost. Ačkoliv byl tento les v horách, byla tu značná hojnost rostlin, zvěře a všelijakého mizerného hmyzu. Navíc se tu boty bořily do bahna dobrých deset čísel.
"Jak daleko ještě? Tohle je k nevydržení," prohlásil po pětiminutovém pochodu, náročným dnem zmožený Torsten.
"Už tam skoro jsme. Támhle, vidíte?" ukázal jeden z policistů na konec travnaté uličky uzavřené keři, kde zela do země díra.
"Co to má bejt?" otázal se netrpělivě důstojník, když se přiblížil a zkoumavě nahlédnul do otvoru v zemi.
"Nemohli jsme se shodnout, ale když jsme našli další takovou, došli jsme k závěru, že se jedná o odvodňovací kanál, který nejspíš používá ten psychopat pro svý přesuny. Na výšku to má metr a půl a na šířku šedesát čísel, přičemž je to celý vyztužený výdřevama. Ta další díra je o padesát metrů dál, ale je zatopená. Určitě jich tu kolem bude mnohem víc takových," završil policista svůj proslov hlasitým odkašláním.
"Na to, prohledat to tady bychom potřebovali celou armádu. Teď musíme jít dál, jestli teda nechcete ve tmě skejsnout v týhle pustině. Mám tady toho po krk a to poslední, po čem toužím je, aby mi nějakej utečenec z blázince v noci pobíhal kolem spacího pytle," pronesl Torsten, obrátil se a zamířil zpátky k budově mlýnu, kam ho jeho kolegové následovali.
Když se vrátili, oba muži, kteří prohledávali sklep, teď seděli na schodech.
"Pojďte, jdeme si vybrat hrob," zavtipkoval jeden ze skupiny strážců zákona na oba sedící muže. Celý uniformovaný tým tak zamířil směrem na hřbitov skrz les.

Muži šli mlčky pět minut, než jeden ze skupiny prolomil ticho.
"Pane, můžu se vás na něco zeptat?" spustil na Torstena policista, který s ním prohledával mlýn.
"Ptejte se."
"Kdo myslíte, že byl v tom sklepě? Víte, než jsme tam přišli."
"Vrah."
"Ale jak se odtamtud dostal? Když jsme to tam po vašem odchodu prohledávali, nic jsme nenašli."
"Lidi se často dívaj a i přesto nic nevidí. Ten stůl v místnosti byl zezadu vyztužený dřevěnou deskou, která se opírala o zeď, pamatujete? Za ní byl vrahův únikový východ. Bylo to i načmáraný v těch plánech, který jste sbalil," Torsten si odplivnul.
"Tak proč jsme tam nešli a nepronásledovali vraha?"
"Je to chodba, která bezpochyby vede jenom několik desítek metrů. Určitě nás nezavede na tajný místa, kde se to hemží důkazy, natož aby tam na nás čekal vrah jako na dlani. Ten magor je ve výhodě. Má tu svoje teritorium, přirozený prostředí. I přesto, že se chce nechat chytit, musíme hrát podle jeho pravidel. A i když chce, abychom se ho snažili dostihnout, dneska na to nemáme čas."
"Takže?"
"Takže sebereme důkazy, vrátíme se zpátky do vesnice a prověříme to, co jsme našli," vyložil svůj plán Torsten a znovu se rozprostřelo ticho.

Celý sbor strážců zákona se vynořil z lesa a spatřil kopec na úpatí hory. Na kopci, který vrah v mapě označil jako Mrtvý vrch, stál hřbitov. Přilehlý kostel byl pryč, a místo toho tu byla jen ohořelá hromada prken. Jak uváděly deníky, spousta hrobů byla prázdná. Torsten nechápal, jak tu mohlo být takové množství hrobů, ale když přečetl nápis už u několikátého prázdného hrobu, zjistil, že to všichni byli horníci. Očividně došlo v nedalekém dole ke katastrofě, při které jich několik zahynulo. Proto bylo datum úmrtí pod jmény stejné. Málo náhrobků bylo nepoškozených. Ostatní byly očividně vystaveny palbě z brokovnice z bezprostřední blízkosti.
Bylo tu však ještě osm na první pohled nových náhrobků a k nim přiléhající hroby.
Torsten si přečetl všechna jména, a dostal tak všech osm jmen z deníků. Nakonec tedy opravdu i ten poslední muž, Morgan Delton, skončil v zemi.
"Jdeme dál chlapi, za chvíli se začne stmívat," prohlásil Torsten, když si poznamenal své poznatky do osobního zápisníku a zamířil směrem k osadě.

Jak se den krátil, chtěl Torsten navštívit co nejvíce míst, o kterých se píše v denících. Spíše než honba za vrahem, měl být tento průzkum zrealizovaný kvůli přesvědčení, že takové místo, o kterém vrah vykládá svým obětem, opravdu existuje. Ačkoliv bylo v denících více zmíněných míst, našel se čas prozkoumat jen na tři základní, a to mlýn, hřbitov a osadu.
Když skupinka dorazila do osady, čekalo tam na ni nemilé překvapení. Uprostřed osady byla z lidských kostí postavená pyramida, na výšku asi čtyři metry. Při bližším pohledu byly do základu uloženy i zvířecí kosti z několika druhů divoké zvěře.
Torsten obešel celý výtvor z kostí, přičemž hledal nějakou nesrovnalost.
"Běžte se zatím podívat do těch dřeváků," ukázal rukou na roubenky kolem, zatímco se druhou rukou natahoval k něčemu, co zahlédl v té změti lidských a zvířecích skeletů. Byla to malá červená kůstka, která trčela jako jehla ze stěny pyramidy. Když ji ale Torsten vytáhnul, celý jehlan se rázem zřítil, a Torstena tak zavalila lavina z kostí.
Po chvíli se z té hromady za pomoci svých i jeho kolegů dostal. Zvedl se ze země, oprášil se, a když se ještě naposledy podíval na zhroucenou pyramidu, zahlédl v ní nějaký kus dřeva. Vypadalo to jako roh nábytku čouhajícího z hromady kostí. Při bližším pohledu Torsten myslel, že ho šálí zrak. Že už by snad byl tolik vyčerpaný z dnešního dne? To, co před ním stálo, nebylo nic jiného než rakev. Muži odházeli zbytky kostí z dřevěné bedny, na které byl z vrchu kovový štítek se dvěma ženskými jmény. Když strážníci odklopili kryt rakve, udeřil je do nosů nesnesitelný zápach. Vedle sebe byla v rakvi uložena dvě mrtvá těla. Bezpochyby se jednalo o matku s dcerou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama