Dej mi odvahu změnit to, co změnit mohu, dej mi klid, abych dokázal přijmout to, co změnit nemohu, a moudrost, abych dokázal rozlišit jedno od druhého.

Optimismus a ten druhej pes... (Úvaha)

25. září 2017 v 20:43 | Martin Zbranek |  Filozofie
Někdo tomu říká optimismus a někdo jiný zase víra. Tak či onak je základ stejný. Víra i optimismus nepřináší "zázraky", ale přináší vám naději na zlepšení, která často vede k "zázrakům". Než začnu pojednávat o této úvaze, chtěl bych, abyste si položili jednu otázku. Jste optimisté nebo pesimisté? Těžká otázka? Možná, ale odpověď byste měli znát.
Já jsem optimista (snad). Doufám, že věci vyjdou tak, jak mají, a když ne, nechci hned propadat panice. Snažím se udělat z problému výhodu (když něco pokazíte, můžete říci, že je to schválně - ale pozor, neplatí to, když vyplňujete formuláře na úřadě nebo tak něco).
Zůstává tu ale otázka, zda budete stále optimistou, když vám jedna věc nevyjde už poněkolikáté? Optimismus to je síla vůle. Je to síla našeho odhodlání. Být optimistou to chce stále (nebo alespoň většinou) zachovávat chladnou hlavu, a pokud chcete dosáhnout nějakého velkého cíle, nesmíte optimismus postrádat. Optimismus je dost relativní pojem stejně jako třeba trpělivost. Nejsem trpělivý člověk, ale když kreslím, vydržím nad kresbou třeba i třicet čtyřicet hodin. Stejně tak můj optimismus (a pesimismus). Z matiky jsem měl vždy čtyřky a hrozilo mi, že se nedostanu k maturitě. Optimista největšího ražení bych byl, kdybych si nyní řekl, že vystuduju Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Takže asi jako každý - jsem optimista a pesimista dle situace, ale věřím v toto: "Pokud je něco jen trochu možné, není důvod, proč bychom se o to neměli pokusit."

Dříve jsem si zakládal na své minulosti, kterou jsem se neustále bičoval, a sám sebe jsem deptal tím, jak jsem absolutně neschopný. Téměř ve všech aspektech života jsem klopýtnul a rozhodně jsem se tím neměl nechat ovlivnit. A co je právě nejhorší, je připomínat si špatné vzpomínky. Takové vzpomínky jsou dobré pouze jako odstrašující příklad.
Na druhou stranu chyby učí vytrvalosti, a tak je dobré se alespoň poučit z minulosti. Možná jste se i vy nesnášeli kvůli tomu, jak jste se chovali, a možná kvůli tomu jak vypadali. Nikdy se toho nezbavíte, těch vzpomínek. Vždy to tam v hlavě bude. Otázkou zůstává, jestli si to budete připomínat nebo to zaházíte důležitějšími věcmi, abyste se posunuli k cíli.
Nejde o to, jak jste se cítili minule, jde o to, jak se cítíte teď. Dobře to vystihuje citát od čínského filozofa Lao-c´: "Jste-li sklíčení, žijete v minulosti. Jste-li plní obav, žijete v budoucnosti. Jste-li v klidu, žijete v přítomnosti."
To, že na sebe budete házet špínu z minulosti, na optimismu nepřidá. Bude vás to srážet v té době, kdy se už tak cítíte mizerně. Je to jako kdybyste něco důležitého zkazili a někdo vás za to ještě pokáral. Nejen že jste špatní z toho, že jste něco zkazili, ale navíc vám někdo vynadá a je vám ještě hůř.
Stejně tak to funguje i u lidí. Pokud budete zamračení a naštvaní z toho, že se třeba ostatním hnusíte, ostatní se na vás budou také mračit, a vám to ještě potvrdí vaši domněnku, že jste hnusní, a budete tím pádem naštvaní ještě více. Dokonce pokud na sebe pohlížíte jako na šeredu, potom vás tak často uvidí i ostatní. Pokud nevěříte v sami sebe, proč by ve vás měli věřit i ostatní?

Tohle zná každý: "Snažíte se, vzpíráte se, lámete si hlavu a často vaše snaha nevede ke zdárnému konci. A to i přesto, že se snažíte být pozitivní." Dříve jsem si říkal, že prostě nemám štěstí, vypadám hrozně, nebo že prostě nedokážu být jako ostatní. A zjistil jsem, že to poslední je pravda (ne tak docela, ale je). Nedokážu být jako ostatní a ani nechci. Zde zmíním další citát, tentokrát od Kurta Cobaina - "Smějí se mi, že jsem jiný. Já se směji jim, protože jsou všichni stejní." Je to o tom, proměnit vaši odlišnost ve výhodu. Výhodu využít k dosažení cíle, a pak se jednoho dne zasmát všem těm, kteří se vám smáli a kteří stále ještě splácí hypotéku a minulou dovolenou. Znáte to… kdo se směje naposled,…

Dost škodolibosti, postoupíme dál. Jedno musíte pochopit při dosahování cílů - Pokud se vám bude v životě pořád dařit, nikdy se nedostanete až na vrchol tak, abyste se na něm udrželi. To proto, že si nevypěstujete imunitu proti neúspěchům. "Teprve až když zjistíte, že ve vaší cestě stojí hory, vezmete si příště letadlo a ne auto." Tím chci naznačit, že až příště budete něco dělat, vzpomenete si na všechny vaše dřívější chyby a budete mít na mysli to, abyste je už nezopakovali. Můžete si ale vzpomenout i na chyby jiných, a to je asi nejlepší možnost.
Nikdy nic nejde jen tak, ačkoliv může být vaše překážka sebemenší. Prostě když se snažíte něčeho dosáhnout, vždy vás něco srazí (v nejlepším případě vás přinutí se alespoň přikrčit). O to víc vás to bude srážet, čím více se budete snažit. Pokud vás budou neúspěchy tížit, sepište je na jeden papír. Vaše úspěchy napište na druhý. Ten první papír potom zmuchlejte a vyhoďte do koše, nebo ho spalte. Takový proces opakujte třeba i několikrát týdně.

Psychologie je občas záhadná a na naučení všech principů složitá věda, ale změnit pohled v pozitivní na sebe nebo na ostatní je jednoduché. Někdy prostě stačí napsat každý den na papír jednu větu o tom, že třeba věříte, že vypadáte dobře, a za pár týdnů až se podíváte do zrcadla, spatříte o něco hezčího člověka. Že byste zkrásněli? Kdepak. To pouze vaše mysl podvědomě přepnula na jiný režim. Pokud už totiž jen jednou napíšete, že věříte, že vypadáte dobře, potom se bude podvědomě vaše mysl ráno v zrcadle snažit najít ve vás samotných krásu. Nevěříte? Potom byste si měli přečíst nějaké knížky s podobnou tématikou.

V tom všem, co jsem napsal, hraje optimismus důležitou roli. Nejspíše si říkáte, jak je možné být stále optimistou, když mi umřel blízký, spadla střecha nad hlavou, nebo když jsem na hranici bídy? Když o tom píšu, tak musím být někdo, kdo tyto zásady dodržuje, ne? Nemůžu vám sem napsat, že se vždy cítím dobře a že jsem vždy pozitivní. Ale když už se cítím špatně, snažím se si to uvědomit a zlepšit se. Od narození mám jednu vlastnost, kterou bych chtěl úplně odstranit. Napsal jsem to do seznamu cílů, kde mám napsány i další cíle jako, že vydám knihu, nebo že procestuju celou ČR pěšky (zhruba 1800 km). Musím vám sem napsat, že jsem nejpesimističtější ohledně odstranění té zpropadené vlastnosti, než dohromady ze všech téměř dvaceti cílů, kterých bych chtěl dosáhnout do deseti let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama