Každý z nás může za svůj život změnit svět k lepšímu. Přidáte se?

Prázdnota (Úvaha)

30. listopadu 2017 v 23:09 | Martin Zbranek |  Filozofie
Tato úvaha nebude o vesmíru, nebo o temnotě, která s prázdnotou celkem dobře souvisí. Bude o prázdnotě ve mně, v nás, v lidech. Je spousta psychických stavů, které v podstatě s prázdnotou souvisí. Může to být např. "syndrom vyhoření", který nás činí vyčerpanými v oblastech, kterým se jinak aktivně, a mnohdy také s radostí věnujeme.

Asi si říkáte, že nemůžu psát o syndromu vyhoření, když je mi devatenáct, a moc jsem toho ještě nezažil. Tenhle stav jsem ale zažil. V jednu chvíli jsem dělal určité věci hrozně rád, ale v druhou se mi do ničeho nechtělo, ba co víc, bylo mi jedno, že je neudělám. Od té doby uplynuly skoro dva roky a pořád se cítím tak, že jen přežívám. Dělám věci, za které mě lidé chválí, ale já si říkám, že to není ono, že to může být lepší a je třeba zabrat. Žádná kniha mě svým dějem nedokáže pohltit, žádný film nadchnout a malba dojmout. Nezajímám se už moc o ostatní, protože prostě zapomenu… není to až tak důležité, tak to mozek vytlačí pryč. Těžko říct, jestli se o filozofii nezajímám jen proto, že hledám zdroj toho emočního neštěstí. Asi by bylo třeba se trochu přizabít, aby si člověk více vážil sebe, a v mém případě se probral z toho "snu". Ale radši to zkoušet nebudu.

Je to jen dost špatné mínění o sobě, nebo je to celé pravda? Cítím se polomrtvý, nebo i takový jsem? A nakonec ta nejdůležitější otázka: Je možné se toho zbavit, vyléčit? Doufám, že to všechno zjistím.

Nadpis této úvahy je možná poněkud nepřesný. Těžko totiž říci, zda je ten, kdo má v srdci prázdno vrah nebo zubožený člověk. Když máte v srdci prázdno, jste buď necitliví, chladní a krutí, nebo můžete být smutní, zoufalí, bezmocní a můžete trpět depresemi. Nechci se pasovat ani na jednoho. V porovnání s člověkem, který ztratil všechny blízké, je moje zoufalství jen kapkou v oceánu.
Ale každý vnímáme bolest jinak, vnímáme každodenní podněty jinak, a proto stačí i málo ke katastrofě. Nedokážeme neustále darovat lásku tak, abychom za to nic nebrali. Představte si, že se neustále snažíte o ženy (muže), projevujete city, ale nakonec to vždy nevyjde. Jak můžete být pořád optimističtí, stále plní energie a lásky?
Ano, člověk se bude snažit, já se budu snažit, když se naskytne šance. Ale jak se dozvíte, že šance už nastala? Kdy bude ten správný čas, který využijete k pokroku, abyste způsobili převrat ve vašem životě? Říká se, že to srdce rozhodne… že ve velkých věcech vždy rozhoduje. Jenže budu čekat dlouho, protože jsem nikdy včas neslyšel, jak srdce rozhodlo. Vždy bylo pozdě. Potřeboval bych si nastavit budík na to. Můj život je jedna katastrofa za druhou - nechci si stěžovat - , ale věřím, že se to jednoho dne změní. Ačkoliv vůbec netuším jak, a hlavně čím zaplnit tu prázdnotu.

Pokud máte prázdnou hlavu, pak trápíte ostatní svou hloupostí, a když srdce, pak trápíte hlavně sebe. Občas když jedu autobusem a dívám se na ty lidi tam, říkám si, co si museli prožít. Ani ne tak to, jaké povolání měli (mají), jakou školu vystudovali (studují) nebo kde se narodili, jako spíš to, co je v životě potkalo, jak se zachovali a zareagovali na zkoušky, které jim osud přichystal. Doufám, že nejsem jen fňukna, a nevymýšlím si něco, co nemám, ale myslím, že dříve to bylo lepší… tak nějak… živější než dneska (ne, za komunistů nebylo líp, tak jsem to nemyslel).

Snad to někdo pociťuje taky, tu prázdnotu. Nikomu to nepřeju, ale snad v tom nejsem sám. A snad jednou zmizí. Ale mám čekat, nebo se snažit srdce zaplnit? Poslední dobou mám leda tak srdce vycpané pilinami, zdá se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama