Dej mi odvahu změnit to, co změnit mohu, dej mi klid, abych dokázal přijmout to, co změnit nemohu, a moudrost, abych dokázal rozlišit jedno od druhého.

Proč dělám to, co dělám (Úvaha)

17. prosince 2017 v 23:15 | Martin Zbranek |  Filozofie
Ptali jste se někdy sami sebe, proč děláte to, co děláte? Nemyslím každodenní věci, automatismy jako například rozsvícení světla v místnosti nebo odemykání domovních dveří. Mám na mysli věci, které děláte jako koníčky, práci nebo jako službu pro ostatní.
Sám sobě jsem si položil takovou otázku, jenže odpověď na ni je velmi obecná. Proč píšu, kreslím, vyřezávám ze dřeva apod.? Tak zaprvé, protože mě to baví. A za druhé, protože chci lidem něco dát. Chci, aby po mně něco zbylo, až tu nebudu. Ale člověk nemá z té práce až takový pocit zadosti učinění. Možná kdybych byl chirurg nebo voják a zachránil někomu život, měl bych z toho lepší pocit, než když napíšu knížku. Třeba ta kniha změní ostatní k lepšímu, třeba si lidé uvědomí sami sebe, svoji podstatu, ale já si budu stále myslet, že to není dost.

Pořád se nacházím ve fázi vývoje. V té fázi, kdy hodně čtu, píšu a rozvíjím své dovednosti tak, abych jednoho dne přišel s něčím, co ohromí. Jasně, mohl bych malovat krajinky, vyřezávat sochy nebo napsat brakový post-apo román. Jenže nejde o to, že to bude jenom pěkný. Kdybych dělal jenom pěkný věci, pak by si mě lidi pamatovali jako průměrnýho. Proč se na obraz jen letmo podívat? Proč ho nezkoumat, zamyslet se nad ním, neobdivovat jeho sofistikovanost? Nemusí být perfektní. Klíčem k úspěchu není dokonalost, nýbrž originalita. Podívejte se na obrazy od Vincenta Van Gogha. Řekl bych, že jsou až dětinské - v jednoduchosti, v barvách i stylu malby. Ale na svou dobu byly originální. Troufnu si napsat, že i dnes stále originální jsou a neztrácejí svůj glanc.

Pokud budu chtít ohromit, pak budu útočit na lidské emoce. Namaluji krajinu, která bude zakryta v popelu, celý obraz jen v odstínech šedé, nebo spálený strom uprostřed panenské přírody. Pro pobavení vyřežu kostlivce hrajícího na bendžo a stojícího jen na jedné noze. Donutím se lidi smát, myslet, vidět dál, než si myslí, že dohlédnou. Nemůžu jejich životy změnit, to nedokážu. Můžu jim dát ale záminku k tomu, aby oni sami svůj život změnili. Když se narodíte chudí, není to vaše chyba. Pokud se ale narodíte chudí a chudí také zemřete, pak to vaše chyba je. To samé platí i s myslí. Určitě se setkáváte s lidmi kolem vás, kteří si neustále stěžují, jak jsou lidé otravní, nebo jak je jejich práce bídná. Nedokáží říct otrapům, aby šli do prdele a šéfovi, že je kokot, protože se bojí riskovat. A co víc, nedokáží si nestěžovat někomu jinému. Je to zlozvyk, který se však lze odnaučit. Stačí chtít.

Proč to tedy všechno dělám? Odpovím prostě - pro radost. Ano, jsou chvíle, kdy si říkám, jestli to má cenu dělat. Strávil jsem sebepoznáváním v podstatě celé mládí (místo slova strávil lze použít i slovo zabil). Nezažil jsem ty okamžiky, o kterých bych mohl vyprávět vtipné historky, a tak někdy přijde doba, kdy lituju toho, co jsem neudělal. Stejně jako spisovatel nemusím zažít všechno, abych o tom mohl napsat knihu. Někdy jde především o to, co nezažijete. Zažít válku je hrozné. A co nezažít lásku? Když litujete toho, co se nestalo, máte jednu nevýhodu a jednu výhodu. Nevýhodou je, že se trápíte minulostí a výhodou zase to, že se z té minulosti můžete poučit a příště udělat danou věc znova a lépe.
Jak řekl Kazma: "Až se vás osud zase jednou zeptá, jestli do něčeho jdete nebo ne, buďte trochu yes mani. Krom promarněného času tady není o co přijít. Neumím vám říct, co se stane, ale jedno vím jistě, když to nezkusíte, nestane se vůbec nic."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dferesw dferesw | E-mail | 30. ledna 2018 v 13:28 | Reagovat

@
@
**Pictures, images and Video**

**Girls boys 12-18 years**

**** Download here: Link: http://xfun.cc/ocgn6

**** Download here: Link: http://ssh.tf/hnGWdteCU

@
@

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama