Každý z nás může za svůj život změnit svět k lepšímu. Přidáte se?

Talent (Úvaha)

25. května 2018 v 16:23 | Martin Zbranek |  Filozofie
Často slýchávám lidi říkat, že on nebo ona má na něco talent. Talentovaný člověk je pro ně někdo obdařený, s kým se nemohou srovnávat. Mě říkají, že mám talent na kreslení, řezbu a jiné tvořivé činnosti, ale to neznamená, že jsem něco víc. Nechci se tu vychloubat jako spíše vysvětlit, co to ten talent vlastně je. Podle určitých "vědců a odborníků" se jakási šikovnost dělí do několika kategorií. Těmi kategoriemi jsou genialita, talent nebo nadání.

Často i my sami jsme možná v dětství nebo v mládí slýchávali, že se na to či ono nehodíme. Více slyšíme to, co bychom neměli, než to, co bychom měli dělat… věty typu: "Ty nejsi tvůrčí osobnost, jak bys mohl být malířem? Hodíš se spíš na posilku než na běhání," nebo, "Ty?! A spisovatel?!! Cha!"
Ale o to přeci jde, ne? Jde o to, přesvědčit druhé o tom, že se mýlí. Že se v dnešní době můžete v určitých věcech dobře prosadit i bez patřičného vzdělání a lidem vytřít zrak ve věcech, o kterých mysleli, že nic nevíte. Někteří spisovatelé rádi tvrdí, že na psaní musíte mít talent. Mluví o tom jako o něčem, co máte daného od narození, a pokud jste se s tím nenarodili, pak máte smůlu. Jenže ať už je to genialita, talent nebo nadání, je to všechno jenom určitá predispozice, všechno je to o citu, který se i laik dokáže naučit (spíše by se hodil výraz "dostat do krve"). Je to zvýhodnění onoho člověka… ale ne jiný druh člověka. Talent je jen náskok, ať už inteligenční nebo tvůrčí, který může většina lidí dohnat a i dost možná překonat.

Možná si říkáte, že se mi to dobře píše, když jsem mohl mít cit pro tvořivost už od narození. Ale přísahám, že jsem tehdy (kolem deseti let) kreslil šílenosti, které by se daly srovnat s kterýmkoliv jiným dítětem v mém věku. Šlo spíš o to, že mě bavilo kreslit vojáčky. A protože mě maminka viděla neustále kreslit (i když pořád jen bitvy… jiná matka by si řekla, že jsem narušenej a poslala by mě za psychiatrem), tak mě poslala do hobby centra na kroužek kreslení a já svůj "talent" v sobě probudil brzo. Kdybych ho probudil dnes, s největší pravděpodobností by obrázky nevypadaly o nic líp než od kohokoliv jiného. Tudíž ano, měl jsem lepší preference, ale ne, nebyl to dar přírody, který má jen hrstka vyvolených. Vyvolení lidé neexistují, jen ti, kteří se rozhodnou objevovat svět, nebo se před ním uzavřít.
Jeden muž kdysi řekl, že se lidi dělí na dva typy. Na ty, kteří dělí lidi na dva typy, a ty, kteří lidi nedělí. Já jsem ten, který dělí lidi na dva typy. Dělím je na zbabělce a hrdiny. Na zbabělce, kteří se před světem uzavřou, poněvadž jim moc ublížil (myšleno ironicky - např. opuštěné emocionálně nestabilní teenagerky, které píší na FB profil smutné, absolutně nesouvisející citáty s černobílou fotkou doplňující jejich pochmurné období), a na hrdiny, kteří se postaví i po několikáté. Jsou to ti, kteří přežívají, a ti, kteří žijí.

Myslíte si, že bohatí lidé to mají jednodušší než chudí? Když se na to podíváte z jiného úhlu, bohatý syn bude nejspíše namyšlený, rodiči zanedbávaný, náchylný k neúspěchům, kterým bude podléhat, a bude si myslet, že životem může jen tak proklouznout a že mu nic nemůže stát v cestě. Naopak chudý syn se začne snažit zbohatnout, začne přemýšlet odlišně od boháčů, neúspěchy ho posílí a kecy typu: "Ty to nedokážeš," ho navíc ještě motivují. Tímhle vším jsem chtěl dát najevo, že není všechno zlato, co se třpytí, že nejen vědci přichází na geniální nápady, a že i netalentovaný zakřiknutý človíček může být nakonec tím opravdovým hrdinou, který změní svět.

Možná se vám stane, že začnete bloudit a topit se v pocitu méněcennosti a zoufalství. Možná jste zatím neobjevili svůj talent, nevypadáte jako Brad Pitt nebo Angelina Jolie, ani nejste výborní v matematice. Tím, že ale budete sedět na zadku a nic nedělat, objevíte možná tak hemeroidy na prdeli.
Když vezmete život jako osudovou zkoušku, pak pro vás každý neúspěch bude výzvou k jeho nápravě. Co když jsem škaredý/á, protože osud chtěl, abych se o ženy/muže více snažil/a? Co když jsem takový/á právě proto, abych se snažil/a změnit? Pracujete, uděláte chybu, která vás posune o krok zpátky, vymyslíte jiný způsob, postoupíte o dva kroky a zase uděláte chybu. Na svojí cestě za sebezdokonalováním, za svým talentem nebo životním poslání (či jinými cíly) budete dělat chyby… a budete jich dělat sakra hodně, tak se na to připravte. Protože jak byste si jinak chtěli vychutnat vítězství bez soupeřů a obtíží?

Pokud rádi objevujete a pouštíte se do nových věcí, jste nejspíše šílení (nebo vám to alespoň lidé říkají)… možná trochu, ale jste. Moje otázka tedy zní: "Jste šílení?" Pokud ano, pak gratuluju. Máte hlavní předpoklad k tomu změnit svět.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Asterius Asterius | E-mail | Web | 21. září 2018 v 19:50 | Reagovat

Hezká úvaha. Ale ta predispozice je, myslím, docela důležitá. Asi v ničem nevynikám. Nebo jsem to neobjevil. To může být taky ono. A tak neumím nic pořádně, spíš vše jen napůl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama